Zbytek dne jsem strávila poflakováním, k smrti znuděná. Dala jsem Romanovi pauzu od pošťuchování s tím, že v něm hodlám plně pokračovat, jakmile se začnu oblékat na večírek.

Neoblékala jsem se, abych udělala dojem na někoho jiného, jen na Romana. Chtěla jsem vidět, jestli si dokáže udržet ten svůj chladný, bezvýrazný pohled, až uvidí, co si plánuji vzít na sebe.

Ruby zaklepala na dveře mé ložnice kolem půl deváté večer. Když vstoupila, Roman vkročil do mého pokoje a opřel se o zeď.

"Ehm, to tu jako zůstane?" střelila po mně Ruby pohledem a tvářila se zmateně.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Dokud tu jsi ty, tak ano."

"Já pro Serafinu nepředstavuji žádnou hrozbu, ale ty na druhou stranu..." ušklíbla se Ruby na Romana, jehož zrak se upíral výhradně na mě.

Protočila jsem panenky. Jakmile dorazíme na párty, zaměří se na nějakou jinou ubohou oběť a mého bodyguarda nechá na pokoji. "Pojď, Ruby, vybereme ti šaty."

Vešly jsme do obrovské šatny, kterou jsem používala jen zřídka, a já si vytáhla šaty z jednoho z mnoha stojanů.

"Tolik oblečení," vydechla Ruby a prsty přejížděla po jednotlivých kouscích.

Uchechtla jsem se. "Jedna z výhod. Ale má to i své stinné stránky, víš?"

"Ale prosím tě, hrozně ráda bych byla na tvém místě," povzdechla si Ruby zasněně.

Pokrčila jsem rameny. "Zvenčí to vždycky vypadá lépe."

Ruby se otočila a zvedla na mě obočí. "Nehraj si tu na Chloe. Většinou je to ona, kdo říká podobné filozofické kecy."

Ušklíbla jsem se. "Možná bychom se od Chloe mohly něco přiučit."

"Máš stoprocentní pravdu, ale opovaž se jí říct, že jsem to řekla." Ruby se zamračila a namířila na mě prst.

Zasmála jsem se. "Nemusím, ona to už asi ví."

"Přísahám, že ona a její máma jsou snad jasnovidky nebo co. Vždycky ví všechno o všech, aniž by jim to někdo řekl," ušklíbla se Ruby a probírala se mými šaty.

Popadla jsem černé páskové podpatky a přikývla. "V tom máš pravdu. Budu v koupelně, jdu se nalíčit." A s tím jsem šatnu opustila.

Roman mě následoval do koupelny, ale udržoval si odstup. Zůstal stát těsně za dveřmi a opřel se o zeď.

Máma mi často říkala, že ti nejtišší lidé mívají ty nejzajímavější myšlenky. Tichým lidem se často dařilo vidět svět takový, jaký skutečně je, a obvykle dokázali okamžitě prohlédnout každou lež. Zajímalo mě, jestli do této kategorie spadá i Roman.

Jakkoli marnivě to zní, nebyla jsem zvyklá dělat si kompletní večerní líčení sama. Táta obvykle pozval do sídla tým vizážistek, aby se mi postaraly o vlasy a make-up. Dnes večer jsem zvolila jednoduchost. Nanesla jsem si trochu očních linek, udělala drobnou křidélka a přidala řasenku. Nikdy jsem si nepotrpěla na všechen ten make-up, korektory a podobné věci. Ten proces mě vždycky mátl a nakonec jsem to akorát zkazila.

S vlasy jsem si nevěděla rady. Nikdy jsem nestála o složité drdoly, a tak jsem si nechala vlasy volně splývat po zádech ve vraně černých vlnách.

Oblékla jsem si šaty a prohlédla se v zrcadle. Šaty byly černé a docela krátké. Materiál podobný krajce obepínal mou kůži a dával vyniknout každé křivce. Výstřih byl neuvěřitelně hluboký, přesto dokázal zcela zakrýt má plná prsa. Nakonec jsem vklouzla do černých páskových lodiček.

"Vypadáme zatraceně dobře," ozval se mi v mysli samolibý hlas Nyx.

Zachichotala jsem se a nemohla jinak než s ní souhlasit. "To rozhodně ano."

"Tak ať nám teď zkusí odolat," uchechtla se Nyx.

Ušklíbla jsem se na svou sebevědomou vlčici. "Oh, on to zkusí, ale tentokrát to nedokáže."

Téměř jsem nadskočila, když do koupelny vešla Ruby a změřila si mě pohledem.

"Páni, holka. Umíš se pořádně vyfiknout." Ruby přikývla a na rtech jí pohrával lehký úsměv.

Protočila jsem panenky. "Známe se celý život. Proč zníš vždycky tak překvapeně?"

"Protože vím, že tvoje schopnosti v líčení dost pokulhávají," zachichotala se Ruby.

Vrhla jsem na Ruby hravě naštvaný pohled a vyšla z koupelny. Chtěla jsem vidět Romanovu reakci, dokud se Ruby ještě chystala. Kdyby byla u toho, určitě by se snažil skrýt, co si myslí.

Vyklouzla jsem z koupelny a zachytila Romanův pohled. Opíral se o zeď a vypadal přitažlivěji než kdykoli předtím.

Jeho černá maska splývala s jeho tmavě šedou košilí s dlouhým rukávem. Ruce a zápěstí mu zakrývaly černé kožené rukavice. Jeho čokoládové vlasy byly rozcuchané, což mu dodávalo typický vzhled zlobivého kluka. Co mi ale přišlo nejvíc vzrušující, byl způsob, jakým jeho obsidiánové oči vynikaly proti tomu, co měl na sobě. Dokonce i v záplavě tmavého oblečení byly jeho oči tím prvním, čeho jste si na něm všimli.

Postavila jsem se před něj, dala si ruku v bok a pozorně sledovala jeho oči. Tolikrát už jsem mohla přísahat, že jsem v jeho temném pohledu zahlédla záblesk něčeho zvláštního, ale byl mistr v tom, jak to skrývat.

Cítila jsem, jak se mi na tváři rozlévá úsměv, zatímco bojoval, aby udržel oční kontakt. Jeho pohled byl žhavý a pomalý, a jakmile mu oči sklouzly dolů, bylo to, jako by je už nedokázal zastavit.

Zrakem přejížděl po šatech, které jsem měla na sobě, a zastavil se na mé hrudi a odhalených stehnech. Zlaté jiskřičky, které mu vířily v očích, mi prozradily vše, co jsem potřebovala vědět. Byl rozhodně v pokušení.

"Nemůže si pomoct," zachechtala se Nyx.

Téměř jsem o krok ucouvla, když jeho obvyklá aura divokosti a dominance ožila a přelila se přes mě jako tsunami. Jeho oči byly teď téměř celé zlaté, jeho vlk se rval o to, aby se dostal ven a mohl si hrát.

Jeho agresivní aura by pravděpodobně vyděsila každého, kdo by s ní přišel do styku, ale mě z nějakého důvodu jen vzrušovala. Vysílala mi zvláštní záchvěvy vzrušení a slasti po páteři až mezi stehna.

Přistihla jsem se, že k němu dělám kroky blíž, zatímco jeho zlatavý pohled se vrátil k mému.

Když jsem byla jen metr od něj, zprudka vydechl a odvrátil zrak. Cítila jsem, jak ve mně vzkypěla frustrace. Snažil se uklidnit.

Roman se mi možná snažil odolat, ale jeho vlk to rozhodně nedělal.

"Proč ho nenecháš jít ven si hrát?" našpulila jsem rty a nasadila ten nejsvůdnější hlas, jakého jsem byla schopná. Neměla jsem žádné zkušenosti se sváděním, ale podle jeho následující reakce jsem musela odvést úžasnou práci.

Z Romanovy hrudi se ozvalo tiché varovné zavrčení a vlny vzrušení mnou nadále proudily. Jeho zrak se prudce stočil k mému a tentokrát byly jeho oči už téměř úplně zlaté.

"Stačí." Jeho hluboký hlas zněl chraplavě a drsně a jeho lehký přízvuk k tomu dodával ten hrdelní zvuk, který se mi začínal líbit.

Udělal ode mě krok zpět a zavřel oči, celé tělo napjaté. Viděla jsem, jak se mu pod košilí vlní svaly. Dokonce i přes masku jsem mohla pozorovat, jak zatíná a povoluje čelisti.

Když oči otevřel, měly zpět svou temnou obsidiánovou barvu. Věnoval mi vražedný pohled, který pravděpodobně používal na své nepřátele, ale strach mnou proudit odmítl.

"Omluva?" našpulila jsem rty, zadívala se na něj skrz řasy a z úst mi uniklo uchechtnutí, když protočil panenky a odvrátil se.

Ani ne o chvíli později vyšla z koupelny Ruby a otočila se nám kolem dokola. Bylo čím dál těžší odolat protočení panenek, kdykoli se Ruby pokoušela s Romanem flirtovat. Vždycky ve mně vyvolalo pocit zadostiučinění, že jeho zrak ze mě nikdy neuhnul.

Ruby měla na sobě krátké růžové šaty s odpovídající rtěnkou. Své dlouhé, pískově blond vlasy měla stažené do vysokého culíku.

"Neřekneš mi, že mi to sluší?" našpulila na mě rty.

Zasmála jsem se a protočila panenky. "Ty už víš, že ti to sluší."

Její našpulené rty se změnily v úšklebek. "Máš pravdu. Vypadám úžasně."

Zvedla jsem na ni obočí. "Jsi připravená vyrazit? Nebo tu chceš zůstat a celou noc koukat do zrcadla?"

"Jsem připravená, princezno rozkazovačná." Ruby na mě vyplázla jazyk a vedla nás z mé ložnice.

Vyšli jsme z domu a já se zamračila, když jsem si všimla, že Ruby kráčí ke svému autu.

"Odkdy tě baví řídit?" Zvedla jsem na ni obočí, když se soukala na sedadlo řidiče.

Ruby protočila panenky a nastartovala auto. "Od teď, mrcho!"

Zasmála jsem se a vzpomněla si, jak Ruby potřebovala sedm pokusů a špatně umístěný úplatek, aby konečně složila zkoušky na řidičák. Byla jedním z těch lidí, kteří jsou příliš zabraní do vlastní hlavy a telefonu, než aby dokázali pořádně řídit.

"Jestli mě cestou na ten večírek zabiješ, Roman ti nakope zadek." Vyplázla jsem na ni jazyk. Podle výrazu v Romanově tváři s mým tvrzením plně souhlasil.

Ruby si odfrkla. "Ale prosím tě. Nejsem zas tak špatná."

"To říká holka, co nacouvala do zatracený budovy," odfrkla si Nyx.

Ušklíbla jsem se. "Hej, nevrazila jsi náhodou tenkrát do budovy?" Navzdory svému lepšímu úsudku jsem nasedla na sedadlo spolujezdce a sledovala, jak Roman nastupuje dozadu.

"To byla nehoda a ty to víš!" okřikla mě Ruby.

"Jediná nehoda byla to, že u toho byla na telefonu." Nyx protočila panenky a já potlačila zachichotání.

Přikývla jsem s vážným výrazem ve tváři. "Ach ano, nehoda."

"Není moje chyba, že se Tyler rozhodl napsat mi přesně v tu chvíli. Co jsem jako měla dělat? Ignorovat ho?" Ruby si odfrkla, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

Následujících patnáct minut jsme strávily kličkováním po hlavních silnicích. Rukou jsem svírala dveře, jako by mi šlo o život, a štěkala po Ruby rady k řízení.

"Žádnej telefon," zavrčela jsem a vytrhla jí mobil z ruky, když zahýbala doleva.

Ruby si odfrkla. "Jasně, mami."

"Na křehkého člověka jsi hrozně neopatrná, Ruby." Zamračila jsem se na ni.

Pokrčila rameny a věnovala mi úšklebek. "Žiju pro nebezpečí."

"Myslíš tím, že žiješ pro neopatrnost," podotkla jsem.

Roman vypadal na zadním sedadle děsivě klidně, ale oči měl upřené na mě. Říkala jsem si, jestli náhodou tiše nepanikaří ze stavu Rubynina řízení.

Nic jsem nenamítala, když Ruby opustila naše hlavní město, ani když zabočila na neznámou silnici. Zastavily jsme u něčeho, co vypadalo jako klub. Neonová světla zářila do potemnělé ulice a hudba zevnitř duněla přes dveře až ven.

"Ruby?" zamračila jsem se. "Tohle není domácí párty."

"Dobře, tak jsem možná trošku kecala." Ruby protočila panenky. "Bude ti osmnáct a ještě nikdy jsi nebyla v klubu. Tohle je jeden z nejlepších v okolí. Prostě to pro mě zkus?" našpulila Ruby rty a věnovala mi prosebný úsměv, když viděla mou neochotu.

"Fajn," povzdechla jsem si. "Ale jestli na to táta přijde, hodím to na tebe."

"Prostě řekni Romanovi, ať o tom mlčí," zachichotala se Ruby a vystoupila z auta.

S Romanem jsme vyskočili z auta a postavili se stranou, zatímco Ruby mluvila s vyhazovačem.

"Romane, mohl bys o tom tátovi neříkat?" povzdechla jsem si a prosila ho pohledem.

Romanův pohled vypadal pod špatně osvětlenou pouliční lampou ještě temněji. Odfrkl si, protočil panenky, ale nakonec přikývl, že ano.

"Děkuju!" usmála jsem se na něj. "Ale všichni ostatní si mě tu všimnou." Zamračila jsem se a připadala si hloupě, že mě to nenapadlo dřív.

Byla jsem si skoro stoprocentně jistá, že se Roman pod maskou usmívá. Kdyby byla spodní polovina jeho tváře stejně nádherná jako zbytek, určitě bych z toho úsměvu omdlela.

Tiše jsem sledovala, jak sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl jednu ze svých typických černých masek.

"Och, cítím se tak výjimečně, Romane," zazubila jsem se na něj. "Děkuju!" Odolala jsem nutkání ho obejmout, protože by to asi neocenil.

"Dřív nebo později ano," přidala se Nyx.

Roman na mě zvedl obočí a v očích mu problesklo něco zvláštního.

Nasadila jsem si masku a zakryla si spodní polovinu obličeje. Část mě se cítila pyšně, že ladím s Romanem.

"Vedle něj vypadáme dobře," zapředla Nyx uznale.

Ušklíbla jsem se. "Taky si myslím."

Vešli jsme do klubu s Ruby, která zřejmě uplatila vyhazovače padesáti dolary, aby nás pustil přednostně.

Pestrobarevná světla blikala a přeskakovala z člověka na člověka, zatímco basy způsobovaly, že to vypadalo, jako by vibrovala podlaha.

"No, to je docela intenzivní," křikla jsem přes hudbu.

Klub voněl po alkoholu, potu a sexu. Nebyla to zrovna příjemná vůně a to, že jsem lykanka, to jen umocňovalo.

Ruby mě dotáhla na taneční parket, zatímco Roman se postavil ke zdi, jen pár kroků od nás.

Modlila jsem se, aby mě všechny ty taneční lekce, které jsem jako dítě absolvovala, připravily na tanec v klubu, ale věděla jsem, že to je jen marná naděje. Sledovala jsem, co dělá Ruby, a pečlivě kopírovala její pohyby. Muselo to fungovat, protože jsem ucítila, jak mi chlap za mnou položil ruce na boky. Upřímně řečeno, mojí nejoblíbenější částí noci zatím bylo to, jak Roman odháněl každého chlapa, který se mě dotkl.

V jednu chvíli jsme se zastavily na drink. Dohlédla jsem na to, aby Ruby zpomalila, zatímco já jsem se spokojila se sodovkou. Byla velká šance, že domů budeme muset řídit já nebo Roman, pokud to Ruby přežene.

Vrátily jsme se na parket a pokračovaly tam, kde jsme přestaly. Tancovaly jsme, dokud mě nebolely nohy a nepálily mě svaly. Ačkoli jsem si neužívala těsnou blízkost náhodných lidí, rozhodně se mi líbila ta barevná světla a tanec.

V jednom okamžiku se změnila písnička a na taneční parket se vyhrnula spousta lidí. Ztratila jsem Romana z dohledu a na chvíli zpanikařila.

Dovolila jsem si uvolnit se, když jsem si vzpomněla na slova svého strýce. Věděla jsem, že to není úplná záruka, ale byl přesvědčený, že naše území je v bezpečí.

Ucítila jsem, jak se mi kolem paže obtočila ruka, a prudce jsem se otočila, abych odehnala dalšího kreténa. K mému překvapení to byla jen Ruby.

"Serafino, musíme jít!" zněla Ruby zpanikařeně.

Zamračila jsem se a očima těkala po okolí a hledala Romana. "Co se děje, Ruby?" vyštěkla jsem s hrůzou v hlase.

Cítila jsem, jak se mi do žil začíná vyplavovat adrenalin, a snažila jsem se nepropadat panice.

"Jsou tu takoví muži. Vědí, kdo jsi, a hledají tě," lapala po dechu Ruby a zněla zadýchaně.

I přes tenkou vrstvu potu, která se mi lepila na tělo, jsem cítila, jak mrznu.

"Jak zjistili, kdo jsem, Ruby?" vyštěkla jsem, chytla ji za ramena a donutila ji podívat se na mě.

Do očí se jí nahrnuly slzy a bylo vidět, že začíná šílet. "Já nevím! Já nevím!" Její hlas stoupal výš, jak hrozilo, že se rozpláče.

"Musíme najít Romana a vypadnout odtud," zavrčela jsem a očima prohledávala dav.

Zkřížila jsem pohled s cizím mužem, který stál na druhé straně klubu. Dokonce i přes dunící hudbu a blikající světla jsme si hleděli přímo do očí.

S hrůzou jsem sledovala, jak zvedl něco do vzduchu a namířil to přímo na můj obličej.

"K zemi!" snažila jsem se překřičet hudbu. Chytla jsem Ruby za rameno a strhla ji na podlahu právě včas, abych uslyšela výstřel.

Dunivá hudba, která dřív zněla tak energicky, teď připomínala nějaký techno pohřební pochod.

Lidé začali po zvuku výstřelu panikařit a prchali všemi směry. Vyskočila jsem z podlahy a rozhlédla se po Ruby nebo Romanovi. Ani jeden z nich nikde nebyl.

"Musíme je odlákat od těch lidí, Serafino," křičel hlas Nyx v mém panikou nasáklém mozku.

Muž, se kterým jsem si pohlédla do očí, teď byl mnohem blíž a prodíral se davem, aby se ke mně dostal. Vykulhala jsem od něj a odstrkovala zoufalé lidi, jak nejrychleji to šlo.

Místo abych mířila k předním dveřím, utíkala jsem do zadní části klubu. Modlila jsem se, aby tam někde byly zadní dveře na dosah.

Prsty mi přejely po dveřích od toalet, dokud se mé oči nezastavily na červeném nápisu EXIT visícím pár metrů ode mě. Nezaváhala jsem, rozběhla se k nim a vrazila do nich.

Vypotácela jsem se do kluzké uličky. Pach moči a odpadků mě zaštípal v nose.

Drátěný plot mě chladil na zádech a oči mi těkaly ze strany klubu na vchod do uličky.

Tohle jsem přece chtěla, ne? Chtěla jsem je odlákat od všech ostatních, udržet ostatní v bezpečí. Neměla jsem žádný plán pro chvíli, až si pro mě přijdou. Neexistoval způsob, jak bych se mohla ubránit přesile mužů, natož pak lykanům.

U vchodu do uličky se objevily čtyři postavy a mé srdce se téměř zastavilo. Matně jsem rozeznala, že každý z těch mužů má dlouhé, rozcuchané vlasy.

"Nyx, co mám dělat?" Můj hlas byl prodchnutý strachem.

Nyx se odmlčela. "Budeme bojovat, Serafino. Spolu."

Cítila jsem, jak mnou proudí její síla, a napjala jsem se v očekávání okamžiku, kdy zaútočím.

Šance na mé přežití byly nízké, pokud měli zbraně. Kulky s omějem znamenaly nesnesitelně bolestivou smrt, ale nedokázala bych se sebou žít, kdybych to nezkusila.

Cítila jsem, jak mě obklopuje má vlastní mocná aura. Krev krále alfů, mého táty a jeho předků, mi proudila v žilách.

Poslední myšlenka, která mi bleskla hlavou, byla Romanova tvář.