Žvýkala jsem konec jedné propisky. Podívala jsem se na hodinky. Bylo 11:23 a po Declanovi stále ani památky. Carter měl pravdu, drásalo to nervy, jak chodil na schůzky přesně v tu minutu, kdy měly začít.

Carterovi jsem řekla, že ho v 11:30 očekávají v zasedací místnosti na schůzce s několika členy představenstva. Ve skutečnosti tam budu jen já se svou prezentací a Declan mi bude pomáhat ho v místn