Po obědě si mě Carter zavolal k sobě do kanceláře. Declan pořád neodpověděl a já byla vděčná za rozptýlení od toho čekání.

„Rád bych tě poprosil o pomoc s plánováním dalšího večírku,“ řekl Carter, jakmile jsem vešla do jeho kanceláře. „Tohle ti jde moc dobře.“ Usmál se na mě.

Úsměv jsem mu oplatila. To bylo mnohem lepší než to, že mě někdo ignoruje. „Ano, spolehněte se! Jaká je to příležitost?“ ze