V pět hodin odpoledne mě Carter propustil, abych si mohla odskočit domů a převléct se. Pak mi přes zprávu poslal svou adresu.

„Dej si na čas,“ napsal. „Objednám nám večeři?“

„Ehm... jasně, fajn, děkuju.“ Posbírala jsem si věci a vystřelila od svého stolu k tomu Mayinu.

Také si balila své věci a chystala se na odchod.

„Chce, abychom dneska večer dělali přesčasy u něj doma,“ vyhrkla jsem.

„Cože?“ op