Poté, co mi Carter ustlal na gauči a sám odešel spát, ležela jsem a zírala do stropu. Na ten extrémně vysoký strop plný lustrů. Vážně, tohle místo bylo absurdní.

Najednou jsem byla naprosto bdělá a cítila se naprosto střízlivá. Bylo to divné. A nesprávné. A pokaždé, když jsem zavřela oči, jediné, co jsem viděla, byl Carter v tom svém těsném tričku, jak mě bere do náruče a znovu mě líbá. Takže jsem