„Harper...?“ vydechl Carter, jakmile překonal vzdálenost, která nás dělila.

„To jsem já,“ zkusila jsem zavtipkovat. Ani jeden z nás se ale nezasmál. Byla jsem napnutá jako struna a čekala na reakci, ať už bude jakákoli. Ať už to mám za sebou. Už jsem to nevydržela. „Cartere, jestli –“

„Vypadáš tak nádherně.“

Překvapením jsem se lehce narovnala.

Jeho pohled pomalu sjel dolů, prohlížel si mě od hlav