"Pane Liame, stav vaší babičky je kritický, potřebujeme peníze na zahájení léčby. Peníze, které jste zatím dal, vystačí na dva měsíce, ale nemohu slíbit, že v léčbě budeme pokračovat i potom, pokud nepřinesete další finance," vysvětloval doktor Harrison Liamovi před pohotovostí.

"Chápu, doktore. Zaplatím všechny její účty za léčbu, prosím, postarejte se o mou babičku! Slibuji, že budu platit každý měsíc, dokud nebude vše uhrazeno!" prosil Liam.

Srdce měl zlomené; před dvaadvaceti hodinami ztratil rodiče při autonehodě. Dnes měli mít čtyřiadvacáté výročí svatby. Jeli ho vyzvednout do domu klienta, aby si všichni mohli vyrazit a oslavovat, ale bohužel je potkal strašlivý osud.

Jeho rodiče zemřeli na místě bez jakéhokoli rozloučení, zatímco babička utrpěla těžká zranění a nyní byla v kómatu.

"Vše závisí na vás, dodržte své slovo. Hodně štěstí!" řekl doktor Harrison a nechal ho stát na chodbě.

Liam tam stál a celý svět se mu hroutil k nohám. Cítil se ztracený.

Poprvé za dvacet tři let svého života měl zůstat sám; vždy byl obklopen svými milujícími rodiči a sladkou babičkou. Nyní osiřel a stál na pokraji ztráty jediného člena rodiny, kterého tolik miloval.

Když pomyslel na babičku, projela jím odvaha; udělá naprosto všechno pro to, aby se jí dostalo náležité léčby. Nemůže ji nechat zemřít.

Tentokrát měl na výběr; u rodičů takovou šanci nedostal.

Byl odhodlán opatrovat a bojovat za jedinou osobu, kterou mu vesmír ponechal.

Dominic Blackwood byl oblečen do drahé, na míru šité černé košile a černých kalhot. Jeho lesklé černé boty a hodinky Rolex na zakázku dotvářely jeho chladný, hrozivý vzhled miliardářského mafiána.

Vysoká postava a ostré rysy byly bonusem k jeho vzhledu. Vlasy měl úhledně zastřižené a sčesané dozadu, jen dva pramínky mu spadaly po obou stranách hladké tváře, těsně nad oči.

Stál před svým obrovským sídlem a čekal na odvoz.

"Pane, auto je připraveno," oznámil mu do sluchátka muž v celočerném oblečení.

Před ním pomalu zastavilo černé Lamborghini s jeho jménem na poznávací značce a dveře se pomalu a hladce otevřely vzhůru jako ptačí brk.

Než stačil sejít ze schodů, zastavil ho rozrušený mladý hlas.

"Tati, proč s tebou tentokrát nemůžu jet?!" Z velkého domu vyběhl čtyřletý chlapec a v malých rukou svíral svůj kufřík.

Rozhodně vypadal jako zmenšený Dominic. Rysy v obličeji vypadaly, jako by byly naklonovány z otcovy tváře, a jeho aura byla naprosto stejná.

Když muži v černém mladého chlapce uviděli, všichni vypadali vyděšeně. Věděli, že jejich šéf nemá rád, když někdo selže ve svých povinnostech, a oni selhali.

Před týdnem jim dal pokyn, aby chlapce zabavili a našli mu dočasnou chůvu, než odjede na služební cestu.

Ale oni selhali.

Nikdo nechtěl přijmout místo chůvy u Dominica Blackwooda. Báli se ho a děsili se toho, co by se jim mohlo stát, kdyby pracovali v jeho bezprostřední blízkosti.

Na ulicích se živě šířily zvěsti o tom, jak lidé, kteří ho urazili, náhle beze stopy zmizeli. Nikdo se neodvážil podstoupit takové riziko a pracovat v jeho domě!

"Omlouvám se, šéfe, zklamal jsem vás. Přijmu jakýkoli trest." Hayes, jeho osobní asistent, k němu přispěchal a uklonil se, berouce vinu za své nedostatky na sebe.

Hayes se neodvážil říct, že nedokázal nikoho najít jednoduše proto, že říkali, že mají strach.

Jeho šéf věřil, že peníze, které za nabídku nabídl, přilákají kohokoli.

Dominic věděl, proč nemohou jeho synovi sehnat chůvu, ty zvěsti slyšel taky, i když... nebyly to tak docela zvěsti.

Jen přikývl a otočil se ke svému rozzlobenému synovi.

"Leo, vrátím se hned, jak uzavřu dohodu s francouzským prezidentem." Dřepl si na synovu úroveň a pohladil ho po vlasech.

Leo jen našpulil rty a odvrátil tvář od otce.

"Bude o tebe dobře postaráno s chůvou. Nebuď tvrdohlavý jako minule. Jasné?" naléhal Dominic na syna.

"To je fuk!" Leo se otočil na opačnou stranu a oddupal zpátky do domu.

Jeho muži věděli, že jeho syn je jediný, kdo má právo mluvit a jednat s jejich šéfem, jak se mu zlíbí, kdokoli jiný by už dávno ležel pod drnem.

"Zdvojnásob tu částku, Hayesi," nařídil Dominic svým hlubokým hlasem.

"Ano, pane," odpověděl Hayes.

Liam právě slezl z boxerského ringu, po jeho vypracovaném mužném těle stékaly kapky potu a dodávaly jeho kůži lesk.

Opět z toho vyšel vítězně. Kolem ringu se ozývaly hlasy lidí, kteří ho povzbuzovali, drželi transparenty s jeho jménem a zlehka jimi mávali zleva doprava.

Byli šťastní, že vyhráli svou sázku.

Liam byl rád, že má tolik příznivců, to znamenalo, že si na něj vsadila spousta lidí; byl si jistý, že výplata za dnešní večer bude obrovská.

Ignoroval šéfa svého soupeře, který ho plně zaměstnán obviňoval z faulu a dožadoval se odvety.

Ten stařec byl prostě blázen, jak mohl žádat odvetu, když jeho soupeř ležel v ringu v bezvědomí?!

Neměl náladu se s tím chamtivým starcem zahazovat, jediné, co chtěl, bylo setkat se se svým šéfem a vyzvednout si peníze za tenhle večer. Potřeboval každý cent na babiččiny účty za léčbu.

Cestou ke svému šéfovi si přes hlavu přetáhl černé tričko.

"Pane Victore," zavolal Liam na muže středního věku, který k němu stál zády a bavil se s mladším mužem, jenž vypadal, jako by byl ztělesněním peněz.

"Á, Liame! Skvělý zápas, chlapče!" Pan Victor ho poplácal po rameni, až Liam bolestivě cukl.

"Uf!" zafuněl Liam.

"Aha, promiň, chlapče. Zapomněl jsem, že to byl tvrdý oříšek," řekl pan Victor se smíchem.

"To je v pořádku," odpověděl Liam.

"Tohle je pan Julian, budete se s ním teď vídat častěji. Juliane, to je Liam, je to náš nejlepší boxer." To bylo vše, co pan Victor řekl, než Liama od pana Juliana odtáhl. Ani jim nedovolil se navzájem pozdravit.

"Tady máš, chlapče! Skvělý zápas." Podal Liamovi lehkou obálku.

"Nezapomeň příští týden ze sebe vydat to nejlepší a přines mi víc peněz! Ha-ha-ha!" Pan Victor se hlasitě zasmál.

Liam jeho pobavení nesdílel, jen tam stál a těžkal lehkou obálku v rukách. Už věděl, kolik v ní je; bez ohledu na to, jak velký zápas to byl, nikdy nedostal víc než dvacet babek. Bylo to málo, ale neměl na výběr. Kdykoli požádal o přidání, bylo mu řečeno, že vydělané peníze padly na údržbu a na úplatky nějakému úředníkovi, který je nechal provozovat tyhle ilegální zápasy.

Uchýlil se k tomu, že přijímal, co mu dali, nechtěl být nerozumný.

"Díky, Victore." Zastrčil si obálku do kapsy u kraťasů a odešel.

"Kdykoli, chlapče, kdykoli," houkl za jeho vzdalující se postavou pan Victor.

Před budovou bylo vidět muže a ženy, jak kouří a klábosí.

"Hele! Náš šampion!" ozvala se dívka z hloučku kluků. Měla na sobě sportovní podprsenku, volné džíny a kolem pasu uvázanou kostkovanou košili.

"Čau chlape! Gratuluju k dnešní výhře!" řekl jeden z kluků, zatímco vyfukoval kouř.

Liam se usmál a rozešel se k nim.

"Díky, Chloe, Zane," řekl jim, zatímco si vyměnili tajný stisk ruky.

Chloe a Zane byli sourozenci, jako jediné mohl nazvat svými přáteli. Vzhledem k povaze jeho práce si za ta léta udělal více nepřátel než přátel; jeho soupeři ho po zápase vždy nenáviděli.

"Hej, šampione, počkej chvíli," doběhla k němu Chloe, zrovna když se chystal nasednout na svou silnou motorku.

"Co se děje, Chloe?" zeptal se.

"Vím, že teď máš hluboko do kapsy, viděla jsem na netu tenhle inzerát a rozhodla jsem se ho pro tebe uložit. Tady," podala mu Chloe svůj telefon.

Liam ho neochotně přijal. Myslel si, že jde o další ilegální práci; nemyslel si, že by zvládl brát dva boxerské kšefty najednou.

"Cože!" zeptal se Liam nevěřícně.

První věc, která ho upoutala, byla částka v horní části inzerátu. Nemohl tomu uvěřit, jaká práce může v dnešní době nabízet takovou sumu?

Rychle si to přečetl a konečně mu to došlo.

"Chůva?" zeptal se se zdviženým obočím.

To musí být podvod. Kdo platí chůvě deset tisíc dolarů měsíčně?!