"Jo, sama bych to vzala, ale znáš mě, s dětmi to neumím, ale vzpomněla jsem si na tebe v okamžiku, kdy jsem to viděla. Jdeš do toho?" vysvětlila Chloe.

Liam nemohl uvěřit svým očím ani uším.

Jestli by tu práci vzal? Sakra jo! Věděl, že Chloe miluje peníze, a kdyby se to netýkalo dětí, byl si jistý, že by na něj vůbec nepomyslela.

"Díky, Chloe! Máš to u mě." Přitáhl si Chloe do přátelského objetí a políbil ji na temeno hlavy.

"Ale no tak, přestaň. Jsme rodina, na to nezapomeň," řekla Chloe a skryla své zrudlé tváře na jeho hrudi.

"Zavázal jsem se ti, vážně." slíbil.

"Fajn, později ti dám vědět, co za to budu chtít. A teď si běž shrábnout ty peníze, než tě někdo předběhne," řekla mu Chloe s úsměvem.

"Měj se!" Liam nasedl na svou motorku a odfrčel.

Chloe to Liamovi přála, ale zároveň jí ho bylo trochu líto. Neměl tušení, pro koho se to s takovou radostí chystá pracovat.

Upřímně řečeno, role chůvy nebyla to, co ji odradilo, bylo to jméno zaměstnavatele, které viděla pod inzerátem...

Cíl byl docela daleko, Liam musel dojet do centra města, aby dům, nebo spíše... sídlo, našel.

Nebyl si jistý, jestli byl dobrý nápad jet s motorkou tak bezstarostně k tak přísně střežené bráně.

Zajímalo ho, proč majitel sídla potřebuje tolik stráží, copak to byl nějaký drogový boss nebo co?

"Stát!" Strážný v černém oblečení a s černou maskou na obličeji zvedl ruku a signalizoval mu, aby zastavil v polovině cesty k bráně.

Liam vypnul motor a šel ke strážnému. Doufal, že je na správné adrese, pokud ne... začne jít do tuhého.

"Účel vaší návštěvy?" řekl strážný a natáhl zbraň, když se k němu Liam přiblížil.

"Jsem tu kvůli práci chůváka," řekl Liam a podržel obrazovku telefonu, aby strážnému ukázal inzerát, který ho sem přivedl.

"Chůváka?" zeptal se strážný.

"Ano, no, má to být chůva, ale vzhledem k tomu, že jsem muž, hádám, že bych se měl nazývat chůvák," vysvětloval opatrně Liam.

Strážný neodpověděl, jen si ho dlouze měřil a pak se od něj odvrátil, aby promluvil do sluchátka v uchu.

"Pojďte!" pokynul Liamovi.

"Ruce vzhůru," poručil strážný.

Liam poslechl a nechal se důkladně prohledat od hlavy až k patě.

"Vše čisté," promluvil strážný k osobě na druhém konci sluchátka.

"Můžete jít," strážný stiskl tlačítko na malém dálkovém ovladači, který vylovil z kapsy, a brána se odsunula.

"Vemte si motorku s sebou," řekl strážný.

Liam se vrátil k motorce a vjel do obrovského komplexu.

"Pojďte," řekl mu jeden muž, když slezl z motorky.

Byl to muž středního věku, oblečený jako majordomus.

Liam ho tiše následoval po dlouhých schodech. Když došli ke dveřím, Liam zaslechl ženský hlas, který se ozval zničehonic.

"Vítejte, majordome Charlesi, z bezpečnostních důvodů prosím identifikujte cizince, který je s vámi."

"Jmenuji se Liam," odpověděl Liam dříve, než to stačil udělat majordomus. Věděl, že tomu muži ještě své jméno nesdělil, a chtěl pomoci.

"Omlouvám se, přístup odepřen. Hlas není rozpoznán," odpověděl hlas.

"Nemluvte, jinak nás nepustí dovnitř," pokáral ho majordomus Charles.

Liam se cítil zesměšněn robotem chytré domácnosti. Připadal si hloupě. Majitel tohoto domu musí být pekelně bohatej.

"Siri, to je Liam, Leův chůvák. Jakmile budeme uvnitř, spáruje se s tebou," vysvětlil majordomus Charles.

"Dobře, přístup povolen. Vítej, Liame," odpověděla Siri.

Obrovské dveře se hladce odsunuly a jakmile vešli dovnitř, světla se automaticky rozsvítila.

Liam následoval majordoma Charlese do trojcestné chodby a pak se vydal tou přímou. Světla se odrážela od lesklých povrchů podlahy a stěn.

Vešli do obrovského obývacího pokoje, všiml si schodišť na obou koncích místnosti, která vedla do patra.

Vše bylo v šedé a černé barvě, plyšová pohovka, obří televize, stěny, a pouze konferenční stolek uprostřed byl z křišťálově čistého skla.

Liam si připadal, že sem nepatří.

O vteřinu později ze schodů rozzlobeně sešel malý chlapec.

"Kdo je to teď, Charlesi?" zeptal se Leo nespokojeně, našpulil rty a zkřížil malé paže na hrudi.

"Tohle je Liam, bude se o tebe starat, dokud se tvůj otec nevrátí," vysvětlil majordomus Charles trucujícímu chlapci.

"Já ho nechci! Chci ženskou! Vypadá nebezpečně," odporoval Leo.

Majordomus Charles oněměl. Byl to právě Leo, kdo propustil všechny předchozí chůvy s tím, že se k němu chovaly špatně, když s nimi byl o samotě.

"Leo, drahoušku, věř mi, budu první, kdo ho propustí, pokud se k tobě bude chovat špatně. Ale tvůj otec chce, aby o tebe bylo řádně postaráno. Nechceš tátovi udělat radost?" snažil se majordomus Charles chlapce přesvědčit.

Leo ztichl a mlčky přemýšlel o tom, co majordomus řekl.

Chtěl svého otce potěšit, chtěl mu udělat radost; byl neustále mrzutý. Udělal rozhodnutí.

"Fajn! Zůstane, dokud se táta nevrátí!" oznámil Leo, rozběhl se po schodech nahoru a zmizel v chodbě.

Celou tu dobu stál Liam na místě a poslouchal jejich debatu. Děkoval Bohu, že ho ten tvrdohlavý malý šéf přijal.

"Vy, pojďte," řekl majordomus Charles a vešel do jídelny.

Položil na stůl notebook značky Apple, a poté, co od Liama získal potřebné údaje, ho úspěšně přidal jako člena chytré domácnosti.

"Odteď můžeš Siri požádat o pomoc s čímkoli v domě. Následuj mě," řekl majordomus Charles.

Liam začal přemýšlet, že možná právě následovat majordoma bylo to, co sem přišel dělat. Dělal to od chvíle, co vstoupil do areálu.

Následoval ho po schodech, po kterých prve odešel Leo.

"Tohle je tvůj pokoj, hned vedle Leova pokoje, bude to k němu snazší cesta," řekl majordomus Charles.

"Zkus to," řekl.

"Cože?" zeptal se Liam zmateně.

"Zkus požádat Siri, aby ti otevřela dveře," vysvětlil majordomus Charles.

"Aha, dobře. Siri, otevři mi dveře," řekl Liam a ze zvyku si přejel palcem po obrazovce telefonu.

"Dobře, Liame. Otevírám dveře," a přesně tak se dveře otevřely.

Liam byl ohromen, přál si, aby tu s ním byli jeho rodiče a babička; dobírali by si ho, že vyhrál jackpot a tak podobně.

"Jste najatý, mladíku. Hodně štěstí, ciťte se tu jako doma, ale poslední patro, to je zakázaná zóna. Rozumíte?" zdůraznil majordomus Charles.

"Ano, pane. Děkuji," řekl Liam.

Nemuseli se bát, jeho jedinou starostí v tomto sídle byla ta malá ohnivá koule. Bude ohromná zábava ho krotit.

Uvnitř se nacházel ten nejpohodlněji vypadající pokoj, jaký kdy viděl. Přestože postel nebyla královských rozměrů, stále byla dostatečně velká, aby se do ní vešli dva lidé, a šedé povlečení vypadalo pro jeho slabé a vyčerpané tělo tak lákavě.

Skříň byla velká a televize také. Začal uvažovat o tom, jestli opravdu potřebují chůvu, nebo jestli jen chtějí zaplatit někomu za to, že přijde a zažije luxus tohoto sídla.

Tohle byl nejluxusnější dům, jaký za celý svůj život viděl.

Jeho rodina nebyla chudá, měli průměrný domov se třemi ložnicemi a někdy spal ve stejném pokoji se svou babičkou.

Jeho babička; vzpomínka na ni ho vytrhla z jeho snového stavu.

Byl čas pustit se do práce.

Zrovna když se chtěl otočit a odejít ode dveří, uslyšel tiché upozornění. Rozhlédl se a na nočním stolku uviděl svítící tablet.

Přešel k němu a vzal ho do rukou; blikala na něj připomínka ve formě zprávy. Klepl na ni a zpráva se zobrazila. Stálo v ní: Je čas na Leovo teplé mléko.

Položil tablet zpátky na stůl a vyšel z pokoje. Sešel dolů a postavil se do obýváku. Potřeboval najít kuchyň.

"Hej, Siri, rozsviť světla v kuchyni," řekl a doufal, že Siri ještě nespí.

"Dobře, Liame. Světla v kuchyni rozsvícena," odpověděla Siri.

Liam si připadal hloupě, mohl to přece uhodnout. Byla přímo za jídelnou.

Díky bílému lustru vypadala ta už tak elegantní kuchyně jako místo, kde by Gordon Ramsay pořádal svou show.

Sofistikovaná v každém ohledu.

Obešel lesklou černou kuchyňskou linku a vyndal hrnek.

Otevřel dvoudveřovou lednici, vytáhl krabici mléka a nalil trochu do hrnku.

Vložil ho do mikrovlnky, a když bylo dostatečně teplé, na požadovanou teplotu, vyndal ho a zamířil nahoru do Leova pokoje.

"ŤUK! ŤUK!"

Liam zaklepal, ale neozvala se žádná odpověď.

"ŤUK! ŤUK!"

Zaklepal znovu, ale stále žádná odpověď.

Bylo 21:58 a chlapec musel usnout.