Chtěl svůj hněv usměrnit na něco jiného, než ho nakonec usměrní na Jerryho... Jeremiahův obličej.

Už tak ho tížil zdravotní stav jeho babičky a spousta dalších věcí, nechtěl si k nim přidávat ještě bohatého, rozmazleného spratka.

"Hej," zavolal na něj někdo zezadu a přerušil Liamovy údery a kopy.

Otočil se a uviděl Jeremiaha, jak tam stojí s lahví vody v rukou.

"Co chceš?" zeptal se Liam se zdviženým obočím.

"Fajn, můžeš mi říkat Jerry," řekl Jeremiah s úšklebkem.

"Cože?" Liam ho obdařil pohledem typu 'Zbláznil ses?', odfrkl si a vrátil se ke svému boxovacímu pytli.

Byl si jistý, že Jeremiaha určitě poslal jeho nepřítel, aby ho přišel štvát a frustrovat. Odmítl hrát s jejich kartami, prostě ho bude ignorovat, a až ho přestane bavit tam stát, odejde.

Opravdu si myslí, že ho trápí, jak se vlastně jmenuje?

"Dobře, fajn, omlouvám se, že jsem byl tak upjatý," řekl Jeremiah.

Viděl však, že Liam nepřestal zběsile bušit do pytle, záměrně ho ignoroval.

"Hej!" Zadržel Liamovu paži, když se nápřahoval k úderu.

"Co to kurva je, chlape?!" Liam Jeremiaha rozzuřeně odstrčil.

"Hej, uklidni se," zvedl Jeremiah ruce na znamení kapitulace, "jen jsem ti chtěl dát vodu a omluvit se, vážně..." řekl a podal Liamovi láhev s vodou.

Liam si ho podezřívavě měřil a neochotně si od něj vodu vzal.

Bude lepší, když tu zeď mezi sebou zboří. Práce pak půjde víc od ruky.

"Já... já žárlil," vyhrkl Jeremiah zčistajasna.

"Cože?" Liam si uvědomil, že tohle už je podruhé, co Jeremiahovi takto odpověděl. Ten má tendenci mluvit dost nejasně.

Jak to myslí, že žárlil?

"Ehm, já jen... Už jsi skončil?" zeptal se Jeremiah, když viděl, že Liam míří do šatny.

Ve spěchu ho následoval dovnitř, potřeboval si s ním všechno vyjasnit.

"Proč mě sleduješ, Jerry?" zeptal se Liam a vytáhl svůj syrovátkový protein a láhev s vodou.

"Omlouvám se za svůj přístup, trenére..." řekl Jeremiah a posadil se vedle Liama na lavičku.

"Trenére? Co to do tebe vjelo, chlape?" Liam nad ním kroutil hlavou.

"Jo, jak jsem říkal předtím, žárlil jsem na tebe," přiznal Jeremiah a poškrábal se na zátylku.

"Ehm... Proč?" zeptal se Liam nevěřícně.

Nemyslel si, že by na jeho životě bylo co závidět, byl na dně, z kapes mu tahaly peníze vysoké účty a život měl v troskách.

"Ehm, jsem starší," pokrčil Jeremiah rameny.

"Sakra práce! Můžeš už přejít k věci?!" zeptal se Liam podrážděně.

"Pardon, chlape," zasmál se Jeremiah.

"Nerad podléhám někomu mladšímu, v boxu nejsem žádný nováček a přidal jsem se sem, protože je to tu v podsvětí docela slavné a plat je slušný, a navíc jsem měl v úmyslu vyzvat nejlepšího bojovníka, o kterém jsem zjistil, že jsi to, no... ty," řekl Jeremiah a přejel Liama pohledem od hlavy k patě.

"Ale místo toho, aby z nás Victor s ohledem na mé zkušenosti udělal partnery nebo soupeře, dal mě pod tebe, bez ohledu na veškerou mou snahu. Když jsem zjistil, že jsi mladší, byl jsem naštvaný a žárlil jsem," povzdechl si Jeremiah.

Liam si po Jeremiahove proslovu nemohl pomoct a lehce se uchechtl.

"Vážně, chlape? Tak co tě přimělo změnit názor?" zeptal se Liam a nevěřícně na Jeremiaha zíral.

Nemohl uvěřit, že by se dospělý člověk mohl chovat tak dětinsky a malicherně, a přitom tvrdit, že on je ten starší.

Jeho život už byl tak dost těžký, ale do toho přijde Jeremy a rozhodne se mu ho ještě okořenit. Taková nesmyslná dramata teď vážně nepotřeboval.

"Uvědomil jsem si, že jsem se choval nerozumně, a proto jsem tady, abych se omluvil... Kámoši?" Jeremiah zvedl ruku k obličeji a čekal, až si s ním Liam plácne.

"Jo, kámoši," uchechtl se Liam, když si s Jeremiahem plácl.

"Ha! Věděl jsem, že se z vás dvou stanou kámoši!" Přišel Thomas, svalil se mezi ně a obtočil jim paže kolem ramen.

"Na přátelství naší trojice!" oznámil hlasitě.

"Au! Hej!" vykřikl Thomas z podlahy, mnul si kostrč a vyčítavě se díval na svého bratra, že ho shodil.

Liam nad dvojčetem jen zakroutil hlavou.

Možná... Jen možná nakonec nebude tak zlé se s nimi přátelit.

Liam zrovna dostal zaplaceno za dnešní večer a vycházel z Victorovy kanceláře, když uviděl u východu čekat dvojčata.

"Hej, už odcházíš?" zeptal se Jeremiah.

Thomas přistoupil k Liamovi a položil mu ruku kolem ramen.

"Jo, vy ještě nejdete?" zeptal se jich Liam.

"No, přemýšleli jsme-"

"Pojď s námi dneska na drink," skočil bratrovi do řeči Thomas.

Jeremiah nad svým bratrem obrátil oči v sloup, byl si jistý, že Liam odmítne. Thomas byl vždycky netaktní.

"Ehm, dneska večer ne, kluci, mám něco na práci," řekl Liam dvojčatům, když vycházeli z budovy.

"Zítra?" zeptal se Thomas a nevzdával se.

"Jo, to by šlo," řekl Liam, když nasedal na motorku.

"Tak fajn, kámo, dobrou noc," řekl Jeremiah, mávl na Liama a odtáhl svého tvrdohlavého bratra k jejich autu.

Liam je sledoval, jak nastupují do luxusně vyhlížejícího auta s tónovanými skly, a zajímalo ho, proč tu vlastně chtějí pracovat, když vypadají, že jsou v balíku.

"Ahoj, Šampione," oslovila ho Chloe, když k němu přistoupila.

"Chloe, potřebuješ svézt domů?" zeptal se s úsměvem.

"To zní lákavě," Chloe k němu přistoupila blíž, zvedla ruku k jeho tváři a sotva znatelně mu přejela prsty po linii čelisti.

"Jen mě hodit domů... Nebo..." Smyslně si skousla ret a přiblížila svůj obličej k jeho.

TADY

Liam se na ni jen usmíval, věděl, že do něj byla Chloe zblázněná, a sama taky nebyla špatná, ale prostě ho jen překvapilo, jak odvážná občas dokázala být.

"Ehm..." Liam předstíral, že nad odpovědí přemýšlí.

"Myslím, že... tě jenom hodím domů," usmál se na ni hravě.

"Ach jo! Kazisvěte!" odtáhla se od něj Chloe a zamračila se.

"No tak, princezno, odvezu tě na tvůj hrad. Víš, že Zane už odjel s tou kočkou," řekl a vytočil motor, předstíraje, že odjede bez ní.

"Hej, chlape, počkej na mě! Jsi tak zlej," řekla Chloe, dohonila ho, naskočila za něj a ovinula mu ruce kolem pasu.

"Drž se pevně, princezno Chloe," řekl a vyrazil na silnici.

Po chvíli zastavil před bytovým domem.

"Díky za svezení, a mimochodem, Zane dneska večer odjel s chlápkem," pokrčila Chloe rameny.

"Aha, tak to mě nepřekvapuje," zakroutil Liam hlavou.

"Dobrou noc, Šampione! Uvidíme se zítra," mávala Chloe, když Liam odjížděl od jejího domu.

Liam byl jen pár bloků od svého domu, když si všiml, že ho zezadu rychle sleduje auto s černými skly a velmi jasnými světlomety.

Nejprve si myslel, že je to jen nějaké náhodné auto, které spěchá, aby ho předjelo, a tak zpomalil a uhnul ze středu silnice.

Všiml si však, že auto také zpomalilo a stále ho sledovalo stejným tempem. V tu chvíli mu došlo, že ho někdo sleduje.

"Sakra," zamumlal a zrychlil.

Prosvištěl kolem svého domu, neriskoval zastavení, aby ten, kdo tam seděl, nezjistil, kde bydlí.

Jel dál vysokou rychlostí a snažil se autu ujet, ale to se k němu stále přibližovalo.

Byl si jistý, že zná ulice lépe než oni, a tak je vedl hlouběji do oblastí se špatnými cestami, až dorazil k úzké uličce a okamžitě do ní vjel.

Byl si jistý, že se auto do tak úzké uličky nikdy nevejde. K jeho šoku se ale zpoza auta vynořily dvě silné motorky a sledovaly ho.

"Do prdele!" zanadával a zvýšil rychlost, kterou předtím snížil v domnění, že jim ujel.

Zatáčel za roh za rohem, kličkoval mezi popelnicemi a vybíral ostré zatáčky.

Odvážil se ohlédnout a uviděl na motorkách dva muže oblečené v černém s černými helmami; neubránil se úvahám, kdo to vůbec je.

Neurazil nikoho z vyšší vrstvy ani z mafie, takže byl naprosto zmatený, o koho by mohlo jít.

Liam byl zabrán do myšlenek a nevšiml si další motorky, která se vynořila zpoza rohu a rychle mířila k němu.

"Do prdele!" vyhrkl na poslední chvíli, když se jeho motorka chystala narazit do té přijíždějící, a obratně z ní seskočil saltem vzad.

Několikrát se překulil po betonovém povrchu, než se rychle postavil, a to už ho obklopili tři muži v černém.

"Pojď s námi," řekl ten uprostřed. Byl z nich nejvyšší.

"Je zjevné, že se mi nechce," řekl Liam, vykopl a zasáhl do hrudi toho, který právě promluvil, čímž ho odhodil daleko na zem.

Vyrazili proti němu s brutálními údery a kopy, ale on se většině jejich útoků obratně vyhnul tím, že se skrčil a uhnul.

Přesně rozdával vlastní rány a dokonce se mu podařilo jednoho z nich knokautovat.

"Argh!" vykřikl Liam a padl na zem.