Liam seděl na lavičce v čekárně. Čekal, až na něj přijde řada, aby mohl navštívit lékaře.

Tiše podupával nohou o podlahu, protože začínal ztrácet trpělivost. Čekal už hodinu, ale žádná sestra nepřišla, aby ho zavolala dál. Jen kolem něj procházely a braly ostatní lidi do ordinace.

Už zaplatil babiččiny účty za léčbu, které pokryjí následující dva měsíce, ale čas nebyl na jeho straně. Potřeboval si najít něco jiného na práci, co by mu vyneslo peníze na pokrytí dalších měsíců.

Potřeboval jenom, aby mu doktor potvrdil zdravotní pokrok jeho babičky, a byl by pryč; jelikož mu na další dva týdny zakázali ji vídat.

Byl hluboce zamyšlený nad tím, jak zase získat další okamžitou a nemalou hotovost, a přemýšlel, jak se daří Leovi. Byl pořád smutný?

Bylo jen smůla, že ten malý chlapec má za otce ďábla. Nikdy by se s ním už nesměl zaplést. Ani pod hrozbou namířené zbraně.

Byl to už týden, co opustil sídlo.

Nezbylo mu než si povzdechnout a doufat, že ten malý chlapec našel v jeho nepřítomnosti nějakou útěchu.

"Pane Mercere?" zavolala sestra, která v rukou nesla lékařskou složku.

"Ano, to jsem já," vstal Liam z lavičky, aby ho sestra lépe viděla.

"Doktor vás teď přijme," informovala ho sestra a odešla.

Konečně.

Přistoupil ke dveřím ordinace a zaklepal. Ozvala se tichá odpověď vyzývající ho, aby vstoupil.

"Dobré ráno, doktore Harrisone," pozdravil Liam, když vešel do ordinace.

"Dobré ráno, Liame. Prosím, posaďte se," řekl doktor Harrison.

"Jak si vede moje babička?" zeptal se Liam přímo a nechodil kolem horké kaše.

Byl dostatečně chlap na to, aby si vyslechl informace o babiččině zdravotním stavu. Dobré nebo špatné, chtěl to slyšet.

Doktor Harrison si sundal brýle, položil je na stůl a povzdechl si.

"Vaše babička byla většinu času stabilizovaná, ale v posledních třech týdnech jsme si začali všímat, že její svaly v důsledku nepoužívání atrofují," vysvětlil doktor Harrison klidně.

"Co to znamená?" zeptal se Liam.

"To znamená, že její svaly začaly ochabovat kvůli nedostatku cvičení, pohybu, podvýživě a nemoci. A kvůli tomuto stavu začala hubnout," odpověděl doktor upřímně.

"Vy ji ale dokážete vyléčit, že?" zeptal se Liam s nadějí.

"Nemusíte se bát, to je u pacientů na JIP a v kómatu běžné. Zahájili jsme nervosvalovou elektrickou stimulaci, v pravý čas to tu atrofii vyléčí," řekl doktor Harrison.

"Obávám se ale, že to udělá pořádnou díru do vaší peněženky, možná..."

"To je v pořádku, doktore, to zvládnu. Jen se ujistěte, že jí poskytujete tu nejlepší možnou péči," řekl Liam.

"Dobře, Liame. Všechno bude v pořádku," řekl doktor Harrison a obdařil ho vřelým úsměvem.

"Dobře, doktore. Díky," řekl Liam a vstal.

"Brzy na viděnou, Liame," řekl doktor Harrison Liamovi, než vyšel z ordinace.

Když Liam vycházel z nemocnice, přemýšlel o tom, co doktor říkal. Nebyl to žádný zdravotník a ve skutečnosti doktorovi nerozuměl tak, jak by měl, ale jediné, na čem mu záleželo, bylo, aby babička byla v pořádku.

Udělal by pro ni naprosto cokoliv, co je v lidských silách, jen aby mu znovu věnovala ten hřejivý a krásný úsměv.

Důvěřoval doktoru Harrisonovi. Jakožto mladému a schopnému lékaři, nejlepšímu v zemi, věřil, že je jeho babička v dobrých rukou.

Liam jel na své motorce rušnými ulicemi New Yorku, až dorazil do osamělé a nebezpečně vypadající oblasti. Ostatní vozidla kolem jen rychle projížděla, ale on vyrazil kupředu a vjel na motorce hlouběji do té oblasti.

"No tak, chlape, Victor z té ztráty peněz skoro umřel," čekal už na něj Zane před budovou.

"Rage, jo?" zeptal se Liam a ukázal na novou ceduli visící na střeše budovy, když sesedl z motorky.

"Věř mi, že nechceš vědět proč," zavrtěl Zane se smíchem hlavou.

Liam pokrčil rameny a následoval Zanea dovnitř. Pokud se Victor rozhodl tu podzemní boxerskou arénu pojmenovat, musel k tomu dostat svolení od majitele.

Liam si vždycky říkal, kdo mohl vlastnit takový podnik tak veřejně, aniž by se bál, že ho odhalí úřady, a teď mu dal i jméno, a ještě k tomu tak odvážné; Rage.

"Ach! Liame, chlapče! Díky bohu, že jsi zpátky," vstal Victor ze židle a Liama pevně objal.

Liam toho muže lehce poplácal po zádech a nenápadně od něj poodstoupil. Na takovou blízkost od tohoto chamtivce nebyl zvyklý, připadalo mu to divné.

Každý znal Victora jako chamtivce a Liam věděl, že se nestrachoval o něj, ale spíš o peníze, které s ním hodlal vydělat.

"Díky," řekl Liam.

"Tak jo, chlapci. Každý máte přiděleného jednoho z těch nových kluků. Vyberte si svého favorita, naučte ho základy a pak se připravte na dnešní zápasy. Julian se přijde podívat," řekl Victor a odmítavě na ně mávl rukou.

"O co mu jde?" zeptal se Liam.

"O jeho prachy přece, o co jinýho?" pokrčil Zane rameny.

"Ne, chlape, nemyslím toho starce, myslel jsem toho Juliana, o kterým mluvil. O co jde jemu?" zeptal se Liam znovu.

Zane si myslel, že se ptá na Victora, takže musel vysvětlovat lépe.

"Aha, ha-ha! Myslel jsem, že mluvíš o tamtom," ukázal Zane palcem za sebe.

"Ne, kámo," zavrtěl Liam hlavou.

"Julian, nevím, o co mu jde, někdo říká, že mu to tu patří, jiný zase, že si chce koupit zápasníka, a další tvrdí, že dělá pro majitele. Znáš to, pomáhá mu dávat pozor na špehy," vysvětloval Zane, zatímco šli do šatny převléct se do boxerského vybavení.

"Uf," Liam si dlaní plácl do obličeje.

Odpověď, kterou dostal, ho jen víc zmátla.

"A co si o něm myslíš ty?" zeptal se Liam.

"Nevím, chlape, a ani mě to nezajímá. Sám se rozhodni, jaký historce chceš věřit. Je to na tobě," poplácal Zane Liama po rameni, přešel ke své skříňce a odemkl ji.

Liam si odemkl svou skříňku a vytáhl si z ní černé boxerské rukavice, chránič zubů a červené šortky, které obvykle používal při zápasech.

"Uvidíme se tam venku, chlape," řekl Liam Zaneovi, který ještě seděl na lavičce a zavazoval si botu.

Liam uviděl Chloe, jak stojí mezi dvěma kluky, kteří vypadali skoro stejně, jen ten jeden se zdál vyšší a ten druhý nosil brýle.

"Panebože! Liame!" Chloe se vrhla Liamovi do náručí.

Liam ji objal a trochu jí při tom zvedl nohy ze země.

"Vítej zpátky," řekla Chloe.

"Děkuju, Chloe. Kdo je to?" zeptal se a ukázal na ty dva podobně vypadající kluky za ní.

"Jé, jasně! Pojďte sem! Představte se," pokynula Chloe na kluky rukou.

"Ahoj, já jsem Thomas a tohle je moje dvojče, Jeremiah. Jsme nejnovější členové, Victor říkal, že se dneska budeme trénovat," představil se jeden z kluků.

Ten, co se představil, byl o něco menší, ale to bylo téměř zanedbatelné. Bratrům bylo tak něco málo přes dvacet a oba měli tmavé vlasy, hnědé oči, tenké rty a výrazné čelisti. Byli docela pohlední.

"Čau," řekl Jeremiah tiše.

"Ahoj, Tome a Jerry, já jsem Liam," řekl Liam.

"Tom a Jerry! Pche! To se ti povedlo, chlape," Chloe se předklonila a nahlas se rozesmála. Chytila se Liama za rameno, aby nespadla, a smála se dál.

"Jmenuju se Jeremiah, ne Jerry," opravil ho Jeremiah se stoickým výrazem.

"Fajn. Takže, kdo z vás půjde se mnou?" zeptal se Liam, zatímco si upravoval boxerské rukavice a naprosto ignoroval Jeremiahův nevrlý přístup.

Chloe potáhla nosem. Otřela si slzy, které jí vytryskly z koutků očí z toho, jak se smála.

Všimla si Jeremiahova výrazu a rozhodla se, že už toho prozatím nechá.

"Co se děje, Thomasi, Jeremiahu?" zeptal se Zane, když se připojil k hloučku.

"Klídek, brácho," zašeptal Thomas svému bratrovi, jakmile uviděl Zanea, jak se k nim blíží.

"Nic! Myslím, že půjdu se Zaneem. Užij si to!" řekl Thomas bratrovi, než Zanea odtáhl pryč.

"Tak jo, uvidíme se později večer, šampione," políbila Chloe Liama na tvář a odešla.

Jeremiah a Liam tam pár vteřin stáli, než se Liam otočil a vstoupil do ringu.

Neměl čas na klábosení a byl rád, že si Thomas vybral Zanea. Nevěděl, jestli by dokázal držet krok s jeho veselou povahou; tenhle byl alespoň tichý a nebylo by třeba udržovat nějakou povrchní konverzaci.

Jeremiah si povzdechl a následoval Liama do ringu.

"Takže budeme... Nasaď si rukavice, Jerry," řekl Liam, když viděl Jeremiaha, jak se ležérně opírá o provazy.

"Je to Jeremiah," opravil ho Jeremiah s mračením.

"Poslouchej, já tady jen plním rozkazy, takže pokud nestojíš o trénink, tak jdi domů, Jerry," řekl Liam a podlezl provazy, míře rovnou ke svému boxovacímu pytli, aby trénoval na svůj dnešní zápas.