Moře se kolem nich otevřelo jako leštěné sklo, sluneční světlo rozsévalo po hladině diamanty, zatímco Aurelia nabírala rychlost.

Z horní paluby se v návalech nesl smích — Leův hlas byl nejhlasitější, když se pod přísným dozorem vykláněl přes zábradlí a s naléhavou důležitostí ukazoval na vodu.

"Přísahám, že jsem ho viděl znovu! Hned támhle!"

Thomas se dramaticky zamračil. "To byla vlna, Leo."

"Měl