Mléčné koktejly.

Ti dva byli celý den až podivně a otravně milí. Ráno dokonce zašli tak daleko, že seřvali Zoey a její poskoky, a pak kolem mě kroužili po zbytek dne, dokud nenastal čas vyrazit do Šarlatového měsíce, kam se dokonce pokusili vetřít se mnou, ale dokázala jsem si dostatečně dupnout, aby mě nechali na pokoji. Napsala jsem Brianně zprávu a řekla jí, ať se se mnou dnes sejde na jiném místě. Včera cestou přes město jsem si na jejich území všimla úžasné skalní stěny a hned na místě jsem se rozhodla, že na ni vylezeme. Briannu přivezl její druh Tyler, a jakmile si byl jistý, že budeme v pořádku, odjel.

„Takže, co se budeme učit dneska? Prosím, řekni mi, že to budou nějaký ty hustý triky s nožem.“

„Kdepak, holčičko, dneska polezeme na tohle.“ Ukážu za sebe na tu sakra strmou horu.

Brianna se začne hlasitě smát, přehne se a opře se o kolena. Setře si zatoulanou slzu a zmlkne, když uvidí můj smrtelně vážný výraz.

„To si děláš srandu, že jo?“

„Vůbec ne. Bude to sranda!“

„Tohle je tvoje představa... srandy? Jak se tímhle vůbec něco naučím? Kdy budu proboha muset zdolat horu, abych někomu zachránila život?“

Pokrčím rameny. „Jde o vytrvalost ve tvé lidské podobě. Nebudeš se moct proměnit vždycky; musíš tuhle podobu vytrénovat stejně jako tu vlčí.“

„Uchhhhhh. Tak jo, ale potom si dáme mléčný koktejly, platí?“

„Jak myslíš. Jdeme.“

Výstup není nijak hrozný, alespoň pro mě ne. Brianna se však i se svou vlčicí silně potí.

„Víš, člověk by si myslel, že když jsi dcera alfy, vytrénuje tě o něco líp než takhle.“ Hravě ji pošťuchuju, abych ji povzbudila k překonání posledních pár metrů na vrchol.

„Trénoval mě, nemučil mě!“

„Pojď, ten výhled odsud je skvělý, propásneš západ slunce!“

Ještě chvíli ze sebe ždímá maximum, a když je na dosah, popadnu ji za ruku a vytáhnu ji nahoru.

„Páni.“

„Hezké, že?“ Podám jí láhev s vodou a posadíme se na samý okraj hory.

„Hej, jak to, že tvoje motorka už je nahoře?“

„Zaparkovala jsem tady nahoře a sešla dolů, abych ti šla naproti v rámci rozcvičky.“

„To je absurdní rozcvička.“

„Hmm, možná.“

„A tys přinesla druhou helmu?“ Ušklíbne se.

„Jo. Říkala jsem si, že by ses možná chtěla projet?“

Vypískne a povalí mě do trávy, ve které už sedíme. Třese mi rameny jako blázen. „Panebože, ANO ANO ANO! Moji bratři by mi NIKDY nedovolili sednout na motorku!“

„Aha... uhh... tak to možná není úplně dobrý nápad?“

„Pffft! Je to ten nejlepší nápad! Odvez mě do západu slunce, zlato!“

Zasměju se jejímu nadšení a zvednu se, abych vzala náhradní helmu.

„Pojď sem, ať ti to můžu nasadit. Nemám sice žádné náhradní kožené oblečení, ale stejně tě neplánuju nechat spadnout.“

Jakmile jí nasadím helmu, vezmu kožené kalhoty, které jsem si předtím svlékla, a nasoukám se zpátky do nich, vyměním tepláky za boty a Brianně pro jistotu navléknu bundu. Obkročmo usednu na motorku a natáhnu k ní ruku, aby mohla nasednout.

„V helmách máme mikrofony, takže mi můžeš říct, jestli chceš, abych zpomalila nebo zastavila. Nakláněj se, když se nakláním já, drž se mě, a když zabrzdím, dej ruku sem na nádrž, abys mě nezhoupla a nesjela na mě. Jasný?“

„Jasný!“ Poskočí na sedadle a obtočí kolem mě paže. Motorka naskočí s hlubokým zaduněním a v mikrofonu uslyším, jak trochu vypískla.

Udělám s ní pár koleček po městě a pak mě nasměruje k bistru, kde zastavíme na mléčné koktejly. Sedíme venku u roztomilého piknikového stolu stranou a usrkáváme naše koktejly.

„Hej, neměla bys už být touhle dobou zpátky u své smečky na večeři?“ zeptá se mě Brianna.

„Kdepak, dneska večer ne, Lexi mi dala volno. Ty se musíš brzy vrátit?“

Dlouze si povzdechne. „Asi jo. Můj druh a bratři už pravděpodobně vysílají armádu.“ Zasměju se, dopiju zbytek koktejlu a hodím ho do koše.

„Tak dobrá, odvezeme princeznu domů.“

**Jaxon**

S hledáním naší družky jsme neměli absolutně žádné štěstí, přestože jsme pátrali celou včerejší noc a dnes znovu. Kluci už začínali být zase neklidní a beznadějní, a tak co udělali? Rozhodli se pohřbít svůj žal v k*ndách. Zkurvení idioti. Alespoň Ryder dostal z půlky rozum. Od té doby, co včera zachytil její pach, se rozhodl přestat s těmi kravinami s vlčicemi a znovu čekat na naši družku. Ale Cole a Zane? Zkurvení idioti. Vzhledem k tomu, že se máma s tátou už dávno odstěhovali ze smečkového domu do vlastního, organizace a příprava večeří zůstala na nás. Já k tomu samozřejmě jen přidělil pár omeg, ať se o to postarají. Obvykle jíme v naší soukromé jídelně, zatímco zbytek smečky, který tu bydlí, jí v jídelně v přízemí. Tak si představte mé překvapení, když vstoupím do naší jídelny a najdu ji prázdnou. Jídlo čekalo na stole a nikdo nikde. Vím, kde jsou dva moji bratři, ale Ryder, Tyler a moje sestra Brianna? Kde sakra jsou? Telepaticky se spojím s Ryderem.

„Hej, kde jsi?“

„Dole na baru.“

Protočím panenky. Jasně, opíjí se. Utápí se ve vlastním žalu.

Dalšího telepaticky kontaktuju Tylera.

„Kde jsi ty a moje sestra?“

„Jsem venku před domem a čekám, až se vrátí z tréninku.“

„Nemělo to skončit asi před půl hodinou?“

„Jo, spojila se se mnou a říkala, že se stavují na koktejly. Měla by být ale brzy doma.“

Nad tím se zamračím. Moje sestra ví, co si myslím o tom, když se sama toulá mimo plán. Určitě ale nebudu jíst sám, a tak sejdu dolů čekat s Tylerem, abych jí to mohl pěkně vytmavit. Ozve se zřetelné dunění motorky a my s Tylerem si vyměníme chápavý pohled.

„Ona jede na motorce?“ zeptám se.

„To snad kurva ne,“ procedí skrz zuby Tyler.