Shledání

Máma se odtáhne první, i když ne daleko. Ruce jí zůstanou na mých ramenou, jako by se ukotvovala mým vlastním tělem, pevným, dýchajícím, živým.

„Mám tolik otázek,“ řekne a znovu mi palcem přejede po lícní kosti. „Ale... nemusíš na žádnou z nich odpovídat hned.“

„Odpovím,“ hlesnu tiše. „Ale nejdřív tu jsou lidé, které musíš poznat.“

Podívám se přes rameno a téměř jak na povel za mnou zavrz