Příliš mnoho myšlenek.

Světlo na chodbě bylo tlumené, akorát natolik, aby všechno zalilo tou jemnou nazlátlou září, díky které to tu působilo víc jako domov než jakékoliv jiné místo. A tam stál Elias, opíral se o protější stěnu, v ruce dvě piva a na tváři vševědoucí úšklebek.

Jedno mi podal. „No tak, brácho,“ řekl. „Je načase, abychom se trochu uvolnili.“

Zamrkal jsem a pak se zasmál, když jsem si