Připravuji chodové menu o čtyřech chodech – salát Caesar, krevety obalené ve slanině jako předkrm, hovězí Wellington s dušenou růžičkovou kapustou jako hlavní chod a limetkový koláč jako dezert. Také dělám bruschettu, crostini, rajčatové placičky, mini calzone, různé zeleninové mísy s dipem a čokoládové lanýže, které se budou podávat na večírku. Dezerty a zeleninové mísy jsem dokončila mezi snídaní a obědem, takže se teď musím starat o méně věcí.

Uvědomuji si, že Serina rada najít štěstí ve vaření mi pomohla užít si přípravu této večeře. Možná je to tím, že obsluhuji jiné lidi než mou smečku, nebo proto, že dělám speciální jídlo, ne jen ty běžné věci, které dělám pro smečku? Ať tak či onak, dnešní práce mi nevadí. Cítím na ni hrdost.

Na obsluhu u večeře jsou tu číšníci, protože se jedná o formální událost. Zůstávám v kuchyni a ujišťuji se, že je všechno naservírované a odchází to ze dveří v perfektním stavu. Jsem ve svém živlu, jak se říká.

Po podávání každého chodu nakukuji ven z kuchyně. Zdá se, že lidem jídlo opravdu chutná, což je úleva. Všímám si, že Alfa Alistair se dost opíjí. Luna Genevieve mu neustále bere sklenici, ale on pořád nařizuje omegám, aby mu dolévaly. Jídelna je mimořádně přeplněná, takže si nemůžu lépe prohlédnout Alfu Sterlinga Valeria. Beta Leonora mě vidí nakukovat z kuchyně, mrkne na mě a ukáže palec nahoru. Usměji se a lehce zamávám, než zase stáhnu hlavu zpět.

Pomáhám číšníkům odnést jídlo na večírek ke stolům na okrajích tanečního sálu. Také se ujišťuji, že bary v rozích jsou plně zásobené. DJ dokončuje přípravy a po podlaze kloužou barevná světla. Všude visí párty balonky a fáborky. Začínají se trousit první hosté, což je pro mě signál, abych se vytratila zadními dveřmi.

Naštěstí večerní číšníci dnes v noci jídelnu uklidí, což mi dává čas navíc k doplnění zásob do spíží. Zamířím nahoru do skladu a naložím vozík. Pobrukuji si, jak přecházím od pokoje k pokoji. Při tom cítím zvláštní klid.

"Máš dobrou náladu." Řekne Sera.

"Asi ano. Ale nejsem si jistá proč. Záda mě pořád strašně bolí a nohy taky."

"No, jsem ráda, že jsi pro jednou šťastná. Tahle tvoje verze je docela fajn."

"Díky, Sero. Ty taky nejsi vůbec špatná."

Dokončím doplňování zásob v pokojích postavených členů smečky ve třetím a čtvrtém patře. Pak zamířím do druhého patra, kde jsou apartmá pro hosty. Úklidová služba pokoje a koupelny uklidila. Já musím jen doplnit toaletní potřeby, věci ve spíži a ledničky.

S pokoji jsem rychle hotová. Nezapomenu zásobit pokoj Bet dalšími lahvemi San Pellegrino, osvěžit květiny a na pult v kuchyňce nechat malou kartičku s ručně namalovaným smajlíkem.

Je už skoro půlnoc, všichni v tanečním sále stále protančují noc. Zavřu dveře apartmá Bet a přesunu se k apartmá Alfy. Je to poslední pokoj, který na dnešní noc zbývá. Vím, že musí být také na večírku, ale pro jistotu nejdřív zaklepu. Přiložím ucho ke dveřím a neslyším žádnou odpověď. Nejsem si jistá, jestli už v pokoji byl, ale musím to zkontrolovat a ujistit se, pro případ, že by bylo potřeba něco doplnit. Zasunuji kartu s klíčem do štěrbiny a otevírám dveře. Z konce chodby zaslechnu kroky.

"Hej, ty! Co tam děláš?" Z konce chodby se ozve drsný hlas.

Předpokládám, že je to člen ochranky, takže mu chci odpovědět, že patřím k pokojským. Vždyť mám u sebe obří vozík plný občerstvení a pití. Navíc měřím jen metr padesát a nevážím ani čtyřicet kilo. Nevím, jakou velkou hrozbu ve mně tenhle chlap asi vidí.

Zpod čepice vzhlédnu ke dvěma členům ochranky, kteří ke mně rychle kráčejí. Jeden z nich je mnohem větší než ten druhý. Všimnu si, že je na ochranku oblečený opravdu pěkně. Vlastně je to ten nejpohlednější vlkodlak, jakého jsem kdy v životě viděla. Měří pravděpodobně ke dvěma metrům a má bezmála sto třicet kilo čisté svaloviny a široká ramena. Krk a hřbety rukou mu pokrývá tetování. Jeho dozadu sčesané černé vlasy a olivová pleť způsobují, že jeho zelené oko vypadá barvou jako svěží jablko Granny Smith. Druhé oko má zakryté černou páskou. Vzduch se naplní vůní kávy a hořké čokolády a já přirůstám k zemi. Pomalu si povytáhnu čepici z očí jen natolik, abych si ho mohla lépe prohlédnout.

Sera mi v hlavě divoce poskakuje, jak se on prodírá kolem hlídače: "To je on! To je on!"

Řekneme to oba současně. „Spřízněná duše.“

Přikročí ke mně a s tichým zavrčením mě hrubě přitiskne ke dveřím. Nemyslím si, že si uvědomuje, jak jsem lehká, když mě o trochu silněji narazí na masivní dub. Opře obě ruce o dveře po obou stranách mých ramen a znemožní mi uniknout. Přitiskne mi tvář ke krku a zhluboka se nadechne. Srdce mi buší v hrudi. Cítím se přehlcená a zmocňuje se mě panika. Musí cítit, že jsem slabá. Zabije mě dřív, než k tomu dostane příležitost jeho Alfa. Do prdele.

"Alfo Sterlingu, snaží se tahle omega něco ukrást?" Řekne člen ochranky, když se přiblíží.

"Ustup!" Zavrčí na hlídače a zableskne obřími vlčími tesáky. Hlídač se zastaví v půli kroku.

"Alfo?" Řekne hlídač se zmateným výrazem.

Alfa? Počkat, cože? Alfa. To nemůže být pravda.

"MOJE!" Zavrčí Alfa Sterling.

Na zádech začínám cítit vlhko. A do háje, teď už hodně krvácím. Když mě přitlačil ke dveřím, roztrhlo to většinu nezhojených ran po bičování. Nyní prvotní adrenalin vyprchává a záda mě začínají štípat. Dveře za mými zády jsou kluzké. Snažím se nezakňourat. Nechci dát najevo, že jsem slabá. Nechci, aby mě zavraždil, když jsem ho teprve našla. Komu to nalhávám? Není možné, aby už nevěděl, že jsem srab.

"Esme, nedokážu tě léčit dost rychle. Vydrž! Ty jizvy to ztěžují. Snažím se, ale cítím se tak slabá! Ztrácíme příliš mnoho krve." Zakňourá Sera. Zní to z velké dálky.

Přes rameno Alfy Sterlinga vidím Lunu Genevieve a Alfu Alistaira, jak běží chodbou. Tedy, Alfa Alistair spíš klopýtá, než běží. Beta Tate a Bety Maximilian a Leonora jsou hned za nimi. Hlava se mi začíná točit a cítím závrať a nevolnost.

"Esme, co jsi to provedla? Ty drzé děcko!" Křičí Luna Genevieve. Její hlas zní z dálky, i když teď stojí přímo přede mnou.

Natáhne ruku, aby mě uhodila, ale Alfa Sterling zavrčí, chytí její ruku ve vzduchu a zlomí jí zápěstí. Alfa Alistair na něj odpoví zavrčením. Cítím, jak mi okraje zorného pole černají. Nohy mám jako z rosolu.

Sleduji to, jako bych byla ve snu. Teď už nikoho neslyším, i když všichni křičí. Vypadají, jako by se pohybovali zpomaleně.

Alfa Alistair opile trhne paží Luny Genevieve a odtáhne ji od Alfy Sterlinga, který na ně stále vrčí. Člen ochranky se je snaží odtrhnout od sebe, zatímco Beta Tate se snaží stáhnout zpět Alfu Alistaira. Bety Maximilian a Leonora zaujímají obranný postoj a chrání Alfu Sterlinga. Sebastian k Alfovi Alistairovi přistoupí zezadu zrovna ve chvíli, kdy trhne s Lunou Genevieve. Ta vykřikne bolestí. Sebastian se zažene a vší silou Alfu Alistaira udeří.

Vzduch začíná plnit kovový pach krve. Celá se třesu. Nedokážu říct, jestli je to ze strachu, nebo ze ztráty krve. Serafinu už vůbec necítím. Rozhlížím se kolem sebe, jestli si někdo další všimne toho pachu, ale všichni se hádají mezi sebou. Podívám se dolů a uvědomím si, že mi po nohách a dveřích stéká krev a ve velkých kapkách stříká na podlahu. Ve vlasech, tam kde se dotýkají dveří, mám krev. Chytím Alfu Sterlinga za předloktí. Ohlédne se na mě a jeho oko se rozšíří.

"Pomoc," zašeptám. Cítím, jak klouzám po dveřích dolů. Než dopadnu na podlahu, všechno zčerná.