Dokončuji službu ve spíži a ujišťuji se, že je v pokojích pro hosty vše připraveno. Požádala jsem Sebastiana, aby do každého apartmá objednal kytice jako něco navíc. Do apartmá hostujícího Alfy přidávám také láhev šampaňského. Pokud je tohle to poslední, co kdy udělám, chci, aby to bylo něco, co udělá radost někomu jinému.

Je skoro půl druhé ráno, než padnu vyčerpáním do postele. Byl to den na hovno. Pokud do toho bude mít Luna Genevieve co mluvit, pravděpodobně bude můj poslední. Sera je také vyčerpaná. Přestane se mračit na dost dlouho, aby mi řekla, že potřebuje, abych se přeměnila, ale já nemůžu. Nemám čas ani energii. Stále jí slibuji, že to udělám, ale cítím, že jsem ten slib porušila. Odplouvám do spánku za zvuků jejího kňourání v mé hlavě, zatímco pláču do polštáře.

K mému překvapení mě ráno probudí budík. Sera mě donutí slíbit, že to vydržím ještě jeden den. Procházíme rutinou života, který nenávidím. Když se připravuji, podívám se do zrcadla a zjistím, že moje vlasy jsou teď úplně stříbřitě bílé. Zastrčím si je do drdolu, abych se pokusila zabránit tomu, že si jich lidé všimnou.

Delegace ze Sanguine přijíždí brzy odpoledne. Všichni jsou vysocí a hroziví s tetováním a velkými svaly. Někteří z nich mají viditelné jizvy na pažích a tvářích. Mají na sobě ladící černobílé obchodní oblečení nebo celočerné bezpečnostní uniformy. Luna Genevieve je směruje do obývacího pokoje, zatímco já jim tiše přináším džbány s vodou a ledovým čajem k pití. Dělám, co můžu, abych se pokusila zůstat nenápadná, když mě jedna z žen osloví.

"Ty tam, omego." Řekne úsečně, zírajíc zelenýma očima, černé vlasy stažené do pevného culíku.

Rozhlédnu se a uvědomím si, že mluví na mě.

"Víno. Víno pro všechny."

"Beto Leonoro, samozřejmě, hned to bude." Řekne rychle Luna Genevieve a pak na mě kývne.

Spěchám do vinného sklepa a vytáhnu dvě bedny vína, ubrousky a sklenice, připravím servírovací vozík s nápoji a vracím se do obývacího pokoje. Otevírám po třech lahvích červeného i bílého, zbytek jim tam nechávám, ať si s ním dělají, co chtějí, a couvám z místnosti, abych mohla začít připravovat večeři.

Zbytek dne probíhá bez zádrhelů. Zdá se, že hosté jsou s večeří spokojeni. Večer jdu do každého apartmá pro hosty, abych se ujistila, že jsou všichni se svým ubytováním spokojeni. Pár lidí mě požádá o další sáčky chipsů nebo limonádu, ale celkově se zdá, že jsou všichni spokojeni.

Poslední dveře patří Betám. Beta Leonora otevírá dveře v modrém tričku a džínách, vypadá mnohem uvolněněji než dříve. Na předloktí má velké tetování růže a dýky. Tmavé vlasy má stále stažené dozadu, ale není nalíčená. Teď vidím, že vypadá jen o pár let starší než já. Slyším jejího druha uvnitř, jak mluví po telefonu.

"Díky, že nás kontroluješ. Všechno je úžasné. Ty květiny jsou krásným detailem. Máš dobrý vkus." Usměje se na mě. Mírně se jí ukloním a pak se otočím k odchodu.

"Počkej, co máš pod tou čepicí?" Zeptá se Beta podezíravě. Zastavím se a otočím se.

"Prosím, madam?" Zeptám se. Cítím, jak se mi z tváře vytrácí krev a v břiše se mi tvoří uzel.

"Tvoje čepice. Proč ji máš tak nízko? Co se snažíš skrývat?" Ptá se. "Pojď blíž."

Přistoupím blíž a pomalu si sundám čepici. Oči upírám k zemi. Moje stříbrné vlasy se mi kaskádovitě spouštějí po zádech. Jsou trapně mastné a viditelně špinavé. Cítím, jak se červenám.

"Ach, chápu." Řekne s překvapením v hlase. "Tak a teď nebuď neuctivá. Vždycky se mi dívej do očí, když s tebou mluvím."

A do háje. Vzhlédnu k ní. Světlo z jejího pokoje mi svítí přímo do očí. Chvíli na mě nepřítomně zírá a snaží se zpracovat to, co vidí.

"Co jsi zač? Kříženec?"

"Ne, madam. Smečkový doktor dělal testy, ale neví, proč se to stalo. Myslí si, že to musí být proměna související s tím, že se můj vlk chystá probudit." Tedy, není to lež... jen to není celá pravda, že? Jak mám říct úplně cizímu člověku, že můj vlk tvrdí, že jsem skutečná dcera Měsíční bohyně, a proto mám stříbrné vlasy a smaragdové oči?

Uchopí mě za bradu, přitáhne si můj obličej blíž ke svému a zblízka si mě prohlíží. "A ví smečkový doktor, že ti někdo nedávno zlomil nos? Pořád tam máš modřiny."

"Už dříve ošetřoval má zranění." Nesnažím se to rozvádět nebo někoho obviňovat před touhle ženou, kterou neznám.

"Kdo je u dveří, Leonoro?" Volá na ni Beta zevnitř.

"Jen omega, kterou nám přidělili, Maximiliane. Jakže se to jmenuješ?"

"Esmeralda, madam, ale prosím, říkejte mi Esme. Nejsem ale omega. Jsem jen služebná."

"Jmenuje se Esme. Vybrala mi ty krásné květiny." Stále mluví se svým druhem, ale nespouští ze mě oči, jako by se mě z nějakého důvodu snažila odhadnout. Při pohledu se jí lehce svraští obočí. Začínám se kvůli ní cítit opravdu nesvá.

"To je milé. Zeptej se jí, jestli bych mohl dostat do lednice perlivou vodu."

"Žádný problém, madam." Obě se usmějeme nad 'perlivou vodou'. "Brzy ji přinesu a nechám u dveří.”

"Děkuji. Jo, a Esme, pokud ty modřiny do zítřejšího rána nezmizí, sežeň si nějaký pudr. Alfa Sterling Valerius netoleruje pohled na taková zranění."

"A-ano, madam."

Běžím do skladu, vezmu čtyři lahve San Pellegrino a položím je přede dveře, pak utíkám pryč, jak nejrychleji dokážu. Hlavou mi běží milion otázek. Zabije mě jejich Alfa za to, že jsem slabší než ostatní vlci, i když nepatřím do jeho smečky? Řekne Alfovi Alistairovi o mých neobvyklých rysech? Vyčte mu, že dovolil, aby mi někdo zlomil nos? Tedy, paní, jestli si myslíte, že tohle je zlé, mám pro vás zprávy, které se vám nebudou líbit, a pak už mě váš Alfa určitě oddělá.

Alfa Alistair později sejde dolů a zbičuje mě za to, že jsem neměla všechny věci, které naši hosté chtěli. Do rána mě Sera stále nedokázala úplně uzdravit. A tak si obléknu volné černé tričko a šortky s vytahaným pasem. Mám takové bolesti, že je pro mě všechno boj. Vaření, nošení táců se snídaní, naklánění se při utírání stolů. Při každém pohybu se mi strupy otevírají a krvácejí, takže mám zadní část trička vlhkou od krve.

Beta Leonora se mnou párkrát naváže oční kontakt. Pozná, že je něco špatně, ale nic neříká.

Z nějakého důvodu, který nedokáže vysvětlit, mi Sera celé dopoledne poskakuje v hlavě.

„Beta je tak milá! Nemůžu se dočkat, až potkám Alfu a Lunu!“

„Sero, notak. Nesetkáme se s Alfou a Lunou. Splyneme s tapetou a budeme předstírat, že neexistujeme.“

„Pche. Chci se s nimi setkat.“

„Dobře, nerada tě zklamu, ale budeš zklamaná.“

Lori vejde dovnitř, když připravuji oběd, aby mi dala vědět, že dorazil Alfa a musím udělat oběd i pro něj. Není tam žádná Luna. On nemá družku? A podle Lori... je opravdu pohledný. Ne že by mi na tom záleželo, protože budu tapeta. Nechci, aby si mě vůbec všiml.

Odnesu tácy do zasedací místnosti. Alfa Sterling Valerius tam není, ale u stolu je místo, kde má sedět. Nechám jeho jídlo u prázdného místa. Všichni ze smečky Sanguine mi zdvořile děkují, když před ně pokládám talíře. Jejich způsoby odporují jejich hrozivým rysům. Nikdo ze smečky Silvercrest mi neřekne ani slovo, když je obsluhuji. Posbírám tácy a tiše odejdu. Lori mi dá vědět, že umyje talíře, abych se mohla soustředit na večeři a jídlo na večírek.

Jdu do kuchyně, ale potřebuji chvilku, abych se sebrala, než začnu s večeří. Vyjdu zadními dveřmi a postavím se na schůdek. V dálce vidím kouřit muže. Nepoznávám ho, musí to být Alfa ze Sanguine. Je ale příliš daleko, abych rozeznala jeho skutečné rysy. Vidím jen vysokou postavu s tmavými vlasy v černém obleku. Vítr ke mně zavane kouř z jeho cigarety. Voní to jako cigarety, ale přísahala bych, že to voní i jako káva... nebo hořká čokoláda. Tenhle chlap je pijan moky? Sama pro sebe se zasměji představě velkého zlého Alfy Sanguine, jak usrkává mochaccino.