Z úhlu pohledu Esme

Probudím se a vidím, že je noc. Jsem si docela jistá, že postel, ve které ležím, je ta nejměkčí na světě. Smysly mi plní vůně kávy a hořké čokolády a poprvé po věčnosti se cítím naprosto uvolněná. Po těle mi vystřelují šťastné malé jiskřičky. Uvědomím si, že ležím schoulená v náručí velkého muže, jako dítě s plyšovým medvídkem. Je tak vysoký, že si vedle něj připadám jako malá