Zůstaneme takhle chvíli, dokud neřekne: "Co kdybychom ti obstarali něco k jídlu? Skoro týden jsi neměla nic pevného."

Odtáhnu se z naší pohodlné pozice a zamyslím se nad tím.

"Jo, mám docela hlad," souhlasím. Vlastně hlad necítím, ale nechci ho naštvat. Ne teď, když se věci začínají vyvíjet tak dobře.

"Dobře, udělám ti malou svačinku. Pak můžeme říct v kuchyni, aby ti sem něco přinesli."

"Děkuji.