Camilliny jantarové oči plály vzdorem, její hlas byl ostrý jako hrana tesáku. "Ty nemáš kouska studu. Já ano."

Baronovo tiché zasmání byl nebezpečný zvuk, který v sobě nesl váhu predátora, jenž přesně ví, kde má kořist únikové cesty. "Bojíš se?" protáhl.

Prsty se otřel o její tvář, teplo jeho doteku sklouzlo dolů k jamce její klíční kosti. Tento kontakt s sebou nesl slabé zapraskání pouta mezi nim