Úhel pohledu Rowan

Kráčela jsem bok po boku s Julianem tichou ulicí a noční vzduch mě na kůži příjemně chladil. Řidič už odvezl Rheu domů a já si pro jednou dovolila ten luxus volně dýchat, předstírat, že mohu být prostě jen vlčice na procházce, a ne někdo, jehož svět byl roztrhán na kusy.

Ani jeden z nás nepromluvil, a přesto to ticho nebylo nepříjemné. Vznášelo se mezi námi jako jemné otření srs