Z pohledu Juliana

Bouře propukla příliš náhle.

Déšť mi bičoval záda, prosakoval pláštěm a košilí, dokud mě jeho tíha nestahovala dolů. Mohl jsem to vydržet. Přežil jsem horší hony, horší zranění. Ale Rowan... Rowan byla křehká, už tak zraněná, a při pomyšlení na tenhle chlad pronikající do jejího těla se mi útroby svíraly neklidem.

Tento déšť přišel v tu nejhorší možnou dobu.

Nebyl tu žádný úkryt,