Z pohledu Juliana

Tíha doléhala s takovou silou, až mé kosti křičely.

Bahno, kamení, polámané větve – hora nás chtěla pohřbít, rozdrtit nás na prach. Paže se mi třásly, podlomené drtivou silou. Ale i když mi po zádech stékala horká krev, odmítal jsem ji pustit.

Rowan ležela pode mnou. Malá. Křehká. Naživu jen proto, že jsem tu bouři zadržoval vlastním tělem.

Můj vlk mi řval v hrudi a drápal se z o