Krev se shromažďovala na chladných podlahových prknech a prosakovala do každé trhliny. Tělo Eloise Hawthorneové se pod Camillinou čepelí svíjelo v křečích a její výkřiky se rozléhaly jako poslední zavytí zraněného zvířete. Slova, která však proklouzla přes její zakrvácené rty, udeřila tvrději, než by dokázal jakýkoli křik.

"Teď... teď znáš pravdu o Rowan." Eloisin hlas kolísal, rozedraný bolestí.