Serafinin pohled

Měsíc byl téměř v úplňku, dvě noci od chvíle, kdy se za Julianem zavřely brány.

Na osmačtyřicet hodin jsem se zavřela před světem, odmítala světlo, odmítala šepot smečky za dveřmi své komnaty. Služebné z řad omeg přicházely a odcházely jako stíny, jejich ruce byly jemné, jejich slova tlumená. Nechala jsem je, ať mě oblékají, krmí, ať mi zaplétají vlasy, ale má mysl byla jinde – ne