Seraphina Vanceová byla zrovna na cestě do kanceláře generálního ředitele, aby mu předala nějaké dokumenty, když jí zavolali ze svatebního salonu.

„Slečno Vanceová, svatební šaty, které jste si zkoušela minule, už jsou upravené. Můžete si je přijít znovu vyzkoušet.“

„Dobře.“

Po zavěšení Seraphina dvakrát zaklepala na dveře kanceláře. Otevřela je, ale zjistila, že Julian Sterling uvnitř není.

Nebyl s ní ani minule, když si šaty zkoušela. Doufala, že by se k ní mohl tentokrát přidat, ale zdálo se, že je opět zaneprázdněný.

Blížil se čas odchodu domů, a tak se Seraphina rozhodla jít do salonu sama.

Salon sídlil v historické budově a vyzařoval jedinečnou uměleckou atmosféru. Byl to jeden z nejlepších svatebních salonů ve Valeriu.

Jakmile zaměstnanci uviděli Seraphinu vystupovat z auta, s úctou ji přivítali. Moc dobře totiž věděli, že je to budoucí nevěsta dědice rodiny Sterlingů z Valeria.

„Vaše šaty jsou v zadní zkušební kabince, slečno Vanceová.“

Když si Seraphina všimla, že se ji personál chystá osobně doprovodit, zdvořile se usmála. „Trefím tam sama.“

Zaoblenou chodbu lemovaly nádherně zpracované svatební šaty. Cestou obdivovala jejich znamenitý design. Měkký koberec téměř pohlcoval zvuk jejích kroků.

Najednou se ze zkušební kabinky před ní ozvaly povědomé hlasy.

„To stačí. Nedělej scény.“

„Nedělám scény! Chci jen přijít na tvoji svatbu a jít za družičku. Copak je to tak špatné?“

Mužský hlas byl hluboký a velitelský, zatímco v ženině odpovědi se zračila frustrace.

Seraphině poskočilo srdce. Její kroky ztěžkly, jak se pomalu blížila ke dveřím zkušební kabinky.

Dveře nebyly úplně zavřené. Úzkou škvírou toho sice moc neviděla, ale hlasy byly stále zřetelnější.

„Nemůžeš,“ řekl muž.

„Proč? Chci ti být jen ještě jednou naposledy nablízku…“

„Protože jestli přijdeš, nedokážu odolat a ze svatby uteču.“ Zdálo se, že muž polevil, když pokračoval: „Ráda nakupuješ, ne? Odjeď na pár dní do Croydonu. Kup si na mou kartu, co jen budeš chtít. Hned po svatbě za tebou přijedu.“

„Kdo pro tebe vlastně jsem? Tvoje neteř? Nebo tvoje tajná milenka? Prostě mě nech jít...“ Ženin hlas se zlomil do vzlyků.

Muž zněl bezmocně, ale zároveň i poněkud ustaraně. „Copak jsem ti to už neříkal? Na postavení nezáleží. Důležité je to, co cítí srdce. Copak nevíš, komu patří to moje?“

V místnosti na několik vteřin zavládlo ticho.

„Nemůžeš se prostě neženit?“ Ženin hlas také zjemněl.

„Přestaň klást hloupé otázky. Prostě mi musíš věřit, že to dělám pro naši budoucnost,“ odpověděl muž.

Když Seraphina naslouchala jejich rozhovoru, zdálo se jí, jako by se jí do hlavy nahrnula krev, jako by se protrhla hráz a zaplavily ji všechny emoce najednou.

Ty dva hlasy, které slyšela, patřily Julianu Sterlingovi, muži, za kterého se měla za měsíc provdat, a Chloe Mercerové, která byla formálně jeho neteří.

Chloe adoptoval Julianův dědeček, Alistair Sterling, jako svou pravnučku.

Muž, kterého Seraphina osm let milovala, ten, který k ní byl vždy tak laskavý a pozorný, ji podváděl. V tu chvíli se zdálo, jako by její svět ztratil všechny barvy.

Právě v tu chvíli se ze zkušební kabinky ozvalo další šustění, které doprovázely intimní vzdechy.

Seraphina si skousla ret a snažila se zadržet vzlyky, které se draly ven.

Zrak se jí zamlžil slzami. S námahou pohnula nohama, které jí najednou připadaly neuvěřitelně těžké, a ve spěchu opustila salon.

Obloha potemněla a pouliční lampy se rozblikaly. Ulice byly plné lidí, kteří se kolem ní míhali.

Procházely kolem ní páry vracející se z práce a jejich tváře zářily štěstím. Pro Seraphinu to bylo oslepující. Působilo to jako krutá připomínka toho, že její milostný život byl jen prachsprostý vtip.

Vzhledem ke vztahům mezi jejich rodinami se Seraphina a Julian znali už od dětství. Byl o čtyři roky starší než ona a ona mu vždycky byla v patách. Julianovi to nikdy nevadilo a vždycky ji chránil. Dokonce peskoval ty, kteří ji šikanovali.

Když se na to dívala s odstupem času, vzpomněla si, jak byl vždycky velmi pozorný i k Chloe.

Jak rostli, Julian byl stále hezčí a dospělejší. Jeho elegantní a vyrovnané vystupování se stávalo patrnějším. Seraphina se do něj potají začala zamilovávat. Když jí bylo dvacet, Alistair domluvil sňatek mezi ní a Julianem.

Seraphina dostala, po čem vždycky toužila, a Julian ji na oplátku rozmazloval a staral se o ni. Dokonce z ní udělal svou sekretářku, aby se mohli vídat každý den.

Ale teď, v předvečer jejího nejdůležitějšího okamžiku, zaslechla ta slova.

Zvuky živé hudby a blikající neonová světla přitáhla její pozornost. Když zvedla hlavu, uvědomila si, že došla až ke vchodu do baru Neon Eclipse. Na okamžik se zastavila a pak vešla dovnitř.

Barmanka jí přinesla panáky tequily, které si objednala. Seraphina pila jen zřídka, ale teď do sebe klopila jednu skleničku za druhou.

V baru Neon Eclipse nebyla Seraphina poprvé. Naposledy tu byla s Julianem na oslavě narozenin jednoho z jeho přátel. Všichni je tenkrát pošťuchovali, aby si připili s překříženýma rukama. Julian se usmál a zarazil je s tím, že ona neumí pít a nechce ji vyděsit.

Nyní si uvědomila, že to nebylo z obavy o ni, ale proto, že si s ní takhle připít nechtěl.

Seraphina svírala sklenici v ruce a na rtech jí pohrával zahořklý úsměv. Než se nadála, v očích se jí zaleskly slzy.

Jak pomalu upíjela, její omámený pohled náhodou padl na muže sedícího v rohu.

I v tlumeném světle vynikaly jeho jemné rysy. Za brýlemi se stříbrnými obroučkami se skrývaly oči temné a hluboké jako propast. Tmavě modrý oblek zvýrazňoval jeho vysokou, štíhlou postavu.

Z důvodů, které si sama nedokázala vysvětlit, se Seraphina postavila a vydala se k němu.

Snažila se ustálit své nekoordinované kroky, jak se k němu blížila. Opatlaným hlasem se zeptala: „Chceš mě?“

Julian se jí nikdy nedotkl. Vždycky věřila, že je to proto, že ji miluje a chce si jejich první noc schovat na ten nejdůležitější okamžik. Ale teď si uvědomila, jak naivní celou tu dobu byla.

No a co, jestli si Julian mohl vydržovat milenku, proč by se ona nemohla vyspat s přitažlivým cizincem?

Muž k ní vzhlédl a beze slova se jí chladně zadíval do očí.

Když si přiopilá Seraphina všimla jeho mlčení, vytáhla z kabelky deset stodolarových bankovek a nacpala mu je do ruky. „Neprohloupíš.“

Muž se konečně zeptal: „Jak si tím můžeš být tak jistá?“ Jeho hlas zněl hluboce a příjemně.

Seraphininy oči, už tak zamlžené slzami, se naplnily náznakem zklamání. „Ty o mě taky nemáš zájem?“

Říkala si, jak moc velká chudinka vlastně je. Julian ji nemiloval, a teď ji nechtěl ani tenhle cizinec.

Odvrátila se.

Zrovna když Seraphina udělala krok, muž se náhle postavil. Jeho vysoká postava působila v šeru ještě nápadněji. Popadl ji za zápěstí. „Jsi si tím jistá?“

Jeho nečekaný pohyb ji zaskočil.

„Co se děje? Teď už couváš?“ Muž se pousmál.