Genevieve

Výtah se otevřel do tichého, nádherného střešního apartmánu. Moc jsem se nerozhlížela. Šla jsem rovnou k první pohovce, kterou jsem uviděla, a posadila se. Ruce se mi nepřestávaly třást. Slzy přišly znovu. Snažila jsem se je utřít, ale nešlo to zastavit. Nechtěla jsem se před cizím člověkem ukazovat jako dáma v nesnázích. Ale co jsem mohla dělat? Hruď mě tak moc bolela a zrada byla stále čerstvá.

Stál pár kroků ode mě a pozoroval mě. „Chceš něco?“ zeptal se tiše, opatrně.

Zavrtěla jsem hlavou. „J-já za chvíli odejdu. D-díky za pomoc.“

Došel k barové skříňce a vrátil se se sklenkou vína. Když jsem si ji nevzala, dřepl si přede mě a položil ji na stůl. Hlubokým hlasem se mi zahleděl do očí a řekl: „Napij se. To tě uklidní.“

Vzala jsem sklenici, zadívala se na ni a kopla to do sebe.

„Ještě?“ zeptal se. Když jsem přikývla, přinesl lahev, odšrouboval uzávěr a nalil mi víc. Trochu to pálilo, zahřálo mě to v krku a můj pláč přešel ve škytání. Dala jsem si další, zatímco mě bez posuzování sledoval, ale všimla jsem si, že se mu jednou napjala čelist. Přešel k pohovce a posadil se na opěrku.

Po chvíli se mnou rozlilo teplo a otupilo ostří hlubokého smutku. Cítila jsem se lépe. Vzhlédla jsem k němu. Byl potichu a sledoval mě svým ostrým pohledem. „Můj snoubenec mě podvedl s mojí nevlastní sestrou,“ řekla jsem konečně. „Za tři dny jsme se měli brát, a dneska jsem je přistihla při sexu.“

„Nezaslouží si tě,“ zavrčel zvířecky.

Zatnula jsem zuby a na pár minut se odmlčela. Pak jsem váhavě řekla: „Chci se tě na něco zeptat.“

„Ptej se,“ odpověděl hrubým hlasem a zkoumal mě, jako by si chtěl mé rysy vštípit do paměti.

„Jsem… dost hezká?“

Na vteřinu ho to zaskočilo. „Hezká? Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl,“ vydechl. Pak udělal tu nejbizarnější věc. Zastrčil mi pramen vlasů za ucho. „Jsi tak krásná, že bych s tebou mohl mít sex hned teď.“

Rty se mi pootevřely překvapením nad jeho bezostyšnou připraveností. Jako by slovo váhání v jeho slovníku neexistovalo? Zeptala jsem se: „Takhle se nabízíš k sexu cizím lidem běžně?“

Jeho pohled zintenzivněl. „Ne, obvykle to cizí lidé nabízejí mně. Ale tohle je poprvé, co se já někomu nabídl. Můžeš mého těla využít. Znáš to, něco jako sex z pomsty?“

Olízla jsem si rty a zčervenala. Chtěla jsem ukončit ten pocit, že jsem jen zneužívaná. Zíral na mě, aby odhadl mou reakci. Chtěla jsem ho odmítnout, i když představa sexu z pomsty byla lákavá.

Trval na svém: „Věř mi, že bych byl rád, kdybys mě využila.“

Zčervenala jsem ještě víc a kousla se do spodního rtu. Přistoupil blíž, dřepl si přede mě a palcem mi uvolnil spodní ret. „Nebudeš toho litovat,“ řekl a nespouštěl oči z mých rtů. Byl tak blízko, že mi žár jeho těla pronikal pod kůži.

Zatajil se mi dech. Cítila jsem se jím jako zhypnotizovaná. Co to se mnou dělal? „Umm…“ Mezi stehny se mi rozlila pulzující bolest touhy. Sebastian ve mně takovou reakci nikdy nedokázal vyvolat.

Jeho chřípí se rozšířila, když mi ještě okamžik pátral ve tváři. „Nedotknu se tě, pokud to sama nebudeš chtít,“ řekl napjatě.

Lokla jsem si ještě vína a pak přikývla: „Dobře!“ Myslím, že to za mě promluvilo to víno.

Jeho ramena se uvolnila, jako by v sobě zadržoval obrovské napětí. Vstal, jednu ruku mi zasunul pod kolena, druhou za záda a zvedl mě, jako bych nic nevážila. Zalapala jsem po dechu, když jsem mu ovinula paže kolem krku. Zblízka byl ještě krásnější. Nechat se jím nést přinášelo zvláštní pocit bezpečí. Vešel do nádherně zařízené ložnice.

Posadil mě na okraj postele a udělal krok vzad, aby mi dal prostor. „Můžeme kdykoli přestat,“ řekl, jako by se musel hodně ovládat. „Stačí jen říct.“

Podívala jsem se na své ruce, pak na něj. Vstala jsem a sáhla po zipu svých šatů. Prsty se mi třásly. Přistoupil blíž a stáhl mi zip dolů, aniž by se dotkl mé kůže. Šaty sklouzly na podlahu. Stála jsem tam v jednoduchém spodním prádle a cítila se ostýchavě.

Zatajil se mu dech, když si prohlédl mé tělo. „Jsi božská,“ řekl způsobem, jako by myslel vážně každé slovo. „Nepotřebuješ nikomu nic dokazovat.“

Vydechla jsem, aniž bych si uvědomovala, že jsem zadržovala dech. Pohyboval se s klidem, který jsem potřebovala, mluvil na mě v krátkých, vyrovnaných větách, kterými mi dával najevo, že jsem v bezpečí a že mám vše pod kontrolou. Když mě políbil, nebylo to uspěchané. Čekal, až odpovím. Když jsem to udělala, prohloubil ho, ale celou dobu mě nechal vést.

Sundal si oblečení, a když jsme si konečně nazí lehli, znovu se odmlčel. „Jsi si pořád jistá?“

„Ano,“ řekla jsem, když jsem mu prsty přejížděla po potetovaném těle. Na hrudi měl tetování vlka s liánami, které se táhly až k jeho ramenům a pažím. Bůh si musel dát hodně načas, když tvořil toto mistrovské dílo.

Vzal mou tvář do dlaní a políbil mě. Když se jeho rty setkaly s mými, svět jako by se vytratil. Zatajil se mi dech a srdce se mi rozbušilo, jak se mnou šířilo teplo. Jeho ústa se zoufale pohybovala proti mým s takovým hladem, až jsem se chvěla, jako by mě neměl nikdy dost. Přistihla jsem se, jak taju v jeho náruči, prsty se ho křečovitě držely. Jeho chuť byla sladká a opojná, nutila mě zapomenout na všechno kromě ohně mezi námi. S každou vteřinou mě jeho polibek vtahoval hlouběji k němu, až jsem už nevěděla, kde končím já a kde začíná on. Byla to čirá, stravující vášeň.

Sestoupil níž k mým prsům a tvrdě sál mé bradavky. Tělo mi bzučelo potřebou tak intenzivní, až jsem zakňourala. „Jsi tak krásná,“ zamumlal zbožně. Sjel níž, ještě níž a políbil mě na pupík.

„Ach!“ zasténala jsem.

Klesl k mému klínu a dlouze se na něj zadíval. A pak na něj dýchl horký vzduch a roztáhl mé pysky.