Sharon

Nemohla jsem pohnout hlavou, natož pak přikývnout. Asi to pochopil, tak ruku stáhl. Trhaně jsem se nadechla a přikývla.

„Skvělé!“ ušklíbl se. „Naše historka je teď jasná.“

Olízla jsem si suché rty a zaznakovala: ‚Doufejme, že to rychle skončí.‘

Znovu zatnul čelist, zabodl do mě pohled a odvrátil hlavu. Něco si zamumlal, ale nerozuměla jsem mu, protože jsem mu nemohla odezírat ze rtů. Když s