Stál tam. Se svými sto třiadevadesáti centimetry, vypadající stejně zničeně, jak jsem se sama cítila. Naše oči se setkají, podívá se na mě, pokrčí rameny, pak vejde dovnitř, vtáhne mě do náruče a zaboří tvář do mého krku. „Nemůžu dýchat. Mám pocit, že se na mě všechno valí,“ pláče. „Můžu tu s tebou dnes v noci zůstat?“ Přejedu pohledem k Beatrici, která si položí ruku na hruď a oči se jí plní slza