Přikývnu: „Přesně tak. Nemůžeme být jen přátelé, Declane.“ Pokusí se něco namítnout, ale přitisknu mu prsty na rty a on mě pozoruje. „Podívej se na nás. Drží se takhle dva přátelé?“ zašeptám a on zavrtí hlavou, přičemž ze mě nespouští zrak. Přejedu mu prsty po čelisti. „Dívají se takhle na sebe dva přátelé?“ Znovu zavrtí hlavou, očima sklouzne k mým rtům a zase zpět k mým očím. „Je to pořád přátel