Odnesu Alaiu k autu a připoutám ji na sedadlo spolujezdce vedle sebe. Několikrát jí políbím ruku a zavřu dveře. Nastoupím do auta a sedím tam, zírám před sebe. Silně se kousnu do rtu a v návalu vzteku několikrát praštím do volantu; s potlačovaným vzlykem přitisknu čelo na volant a zoufale se rozpláču. Bože, prosím, ochraňuj ji, prosím, vrať nám ji v pořádku. Nic jiného nechci. Jen mi ji vrať.

Jakm