Prudce jsem zvedla hlavu.

Poznala jsem Alistaira. Svého absurdně přitažlivého souseda.

„Myslím... že někdo z mých známých měl asi nehodu.“ Spolkla jsem narůstající paniku. „Musím se dostat k Thorneovým.“

Jakmile se mi podařilo zprovoznit dostatek mozkových buněk, začala jsem šátrat po telefonu, abych si objednala Uber.

Vrávoravě jsem se postavila a udělala dva kroky, než mě Alistair chytil za paži