Victoria zavolala těsně po osmé.

Zrovna jsem si dodělávala oční linky.

„Sero, chceš, abych tě vyzvedla?“

„Není třeba.“ Přidržela jsem si telefon mezi ramenem a uchem a sáhla po řasence. „Není ještě ani devět. Svatba začíná v poledne. Přijedu tam sama.“

Na druhém konci se zachihotala. „Už jsem na cestě. V noci jsem nemohla spát ani minutu, jak jsem byla napnutá. Rachelin svatební den!“

„Dobře, dobř