Victoria ztuhla, ale bylo příliš pozdě, už si to kráčel k nám.

Cassian se zastavil přímo před ní a nepatrně přikývl. Beze slov. Jen absolutní minimum, aby to působilo slušně.

„Co tu sakra děláš?“ vyštěkla jsem. „Stojíš nám v cestě.“

Úsměv mu zacukal a pak úplně zmizel. „Victorie–“

„–A já jsme zrovna na odchodu. Pojď, Victorie.“

Prořízly jsme si cestu davem směrem k boční chodbě.

Na jejím konci se