Uplynulo třicet minut.

Prsty na nohou mi ztuhly.

Spustila se mi rýma.

Připadala jsem si jako leklá ryba v chladírenském voze.

Shodila jsem deky a nakráčela zpátky ven.

„Geoffreyi!“

Zhmotnil se. „Ano, paní Blackwoodová?“

„Vezmu si Alistairův pokoj. Nehodlám tu zmrznout k smrti.“

„Samozřejmě, paní Blackwoodová. Povlečení a ložní prádlo pana Blackwooda bylo dnes ráno vyměněno. Všechno je čisté. Můžet