Neotevřela jsem oči. „Jako třeba co?“

Rty se otřel o ty mé. Lehký tlak, nic víc.

Pak se jeho rty pohnuly znovu, tentokrát uvážlivěji.

Ruka se mu vznášela poblíž mého boku, ale nedotkla se ho.

Čím víc zpomaloval, tím těžší bylo myslet.

Prsty se mi zaryly do prostěradla.

Dech se mi zadrhl napůl cesty z hrdla.

Alistair mě konečně pustil po době, která mi připadala jako věčnost.

Stáhl trochu přikrývku