Marlowe pohlédl na dveře.

Rty mu cukly, když mě uviděl, jak se tisknu uchem na sklo, jako bych se jím snažila projít, ale nic neřekl.

„Mohl jsi s tím mým odepsáním počkat až do hrobu,“ řekl Alistair. „Ale ty jsi to musel udělat, dokud ještě dýcháš. Tak jsem si řekl, že ti tu laskavost oplatím. Dokud se ještě můžeš dívat.“

„Co tady děláte? Odposloucháváte?“

Při tom pronikavém hlase se mi prudce oto