Uplynulo třicet vteřin, které připadaly jako třicet let.

Daniel: [Ne přesně. Ale je ve Wesssexii. Dělá něco kolem umění. Myslím, že tančí. Alistair se přes ni nikdy nepřenesl. Ty jsi byla jen pohodlná volba. Taky jsem slyšel, že je ti dost podobná…]

Odhodila jsem telefon displejem dolů na matraci.

Vzadu na krku mě polilo horko.

Na hrudi jsem cítila tíhu, jako bych spolkla něco tvrdého a ono to nec