Alistair přikývl.

Carmeniných rtů se dotkl potěšený úsměv. „Výborně. Nechám vás tedy o samotě. Až dojíte, prostě zazvoňte.“

Na chvíli zaváhala a pak dodala: „Paní Blackwoodová, je tak skvělé, že vás máme zpátky. Měla jste vidět pana Blackwooda, když jste tu nebyla. Takhle jsem ho ještě nezažila. Vypadal prostě... naprosto ztraceně, opravdu.“

To slovo, ‚ztraceně‘, působilo jako chladná čepel, která