Alistair se tiše zasmál a pohlédl na mě koutkem oka.

Znervózňovalo mě to, a když konečně promluvil, zněl jeho hlas škádlivě. „Jsi si jistá, že se mi nesnažíš připomenout, že bych měl něco dělat?“

Rozpačitě jsem ho odstrčila do hrudi. „Jdu spát. Ty si dělej, co chceš.“

„To znělo až podezřele mnohoznačně,“ řekl Alistair, zvedl ruku, kterou mi držel, a přitiskl si ji ke rtům.

Kvůli teplu jeho doteku