Alistair jezdil na ranč, kdykoliv mohl, ale upřímně řečeno se den ode dne stával dětinštějším.

Každý večer, poté, co mě vynesl nahoru do ložnice, si sedl vedle mě a začal dávat našim nenarozeným dětem velmi vážnou přednášku.

Napůl jsem tam ležela, zatímco se Alistair mírně nakláněl, jednu ruku opřenou o matraci u mého pasu a s celou tváří plnou soustředění mluvil k mému břichu.

Mluvil tak, jako by