SLOANE

„Opovaž se odejít, Sloane, tohle je všechno tvoje vina!“ štěkne Preston a oči mu lezou z důlků, jak mu v nich hoří vztek.

Chová se naprosto absurdně a to poslední, co dnes večer chci, je stát tady a poslouchat ho, jak se chová jako zasrané dítě. Popadnu kliku, překročím práh a vyjdu na balkon. Než stihnu udělat další krok, uslyším za sebou jeho těžké a rychlé kroky, a vzápětí mi do nosu zavanou tóny jeho kolínské, z čehož je mi mdlo a podrážděně.

„Jdi pryč, Prestone. Nemám ti co říct,“ zamumlám a zavřu oči, když mi studený vzduch ovane kůži. Slunce zapadlo a mraky temní s intenzitou, která odpovídá bouři stahující se ve mně a vrhající zlověstný stín na všechno, v co jsem poslední tři roky věřila.

S Prestonem jsme se seznámili na jedné charitativní akci před třemi lety. Nebyla to láska na první pohled, spíš pouto, které podpořilo postavení našich rodičů ve společnosti. Jeho otec, Warren Sterling, vlastní polovinu města a má několik podniků rozesetých po celém městě i mimo něj. Stejně jako můj otec. Preston má na starosti hotely a letoviska. Někdy mám pocit, že mu ta sláva stoupla do hlavy, ale na druhou stranu, on byl vždycky spratek. Jen já byla dost šílená na to, abych při něm stála a omlouvala ho pokaždé, když se na povrch prodrali jeho démoni.

„To nemyslíš vážně, kotě. Přece po mně nemůžeš chtít, abych odešel.“ Jeho hlas je střízlivý. Vím, že se snaží proplížit skrz zdi, které jsem najednou vztyčila, jako to dělá po každé naší hádce, když ho pošlu do háje.

„Měla jsem v kanceláři dlouhý den. Být nováčkem mezi lidmi, kteří jsou v oboru už od doby, kdy jsem ještě nebyla ani na světě, není žádná procházka růžovým sadem. Já...“

„Protože sis vybrala tím vším projít, když můžeš pracovat se mnou nebo se svým tátou!“ odsekne odmítavým tónem. „Říkal jsem ti, že pro tebe mám naprosto perfektní místo v jednom z našich resortů. Můžeš zůstat tady se mnou, nebo jet do Austrálie, do Londýna –“

„Nechci pracovat pro tebe ani pro svýho tátu, nejsem žádná zasraná charita!“

Ušklíbne se. „Ale v té firmě dřeš jako kůň za pár šupů!“

Jak jsme se sem dostali?

„Svoji práci finanční konzultantky miluju a chci si zasloužit každou pozici, každou jedinou výhodu, která s ní přichází. Nechci, abys mi při každé příležitosti dýchal na krk a znevažoval moje úsilí.“

„To není pravda! Miluju tě a chci pro tebe jen to nejlepší, kotě.“

Nakloním hlavu a vrhnu na něj vražedný pohled. „Myslíš?“

Odmlčím se a sleduju, jak se zhluboka nadechne. Bože, nemůžu uvěřit, že jsem to s tímhle chlapem vydržela tak dlouho. Měla jsem ho kopnout do zadku už tehdy, když jsem si všimla prvního varovného signálu. „Zpochybňuješ moje rozhodnutí. Pochybuješ o mé síle. Šlapeš po mých citech.“ Otočím se k němu a zadívám se přímo do jeho modrých očí, které jsou teď pohlceny vztekem. „Těšila jsem se, že strávím večer s mužem, kterého miluju. Mělo to být naše výročí, ale ty jsi to zničil svým opovržlivým přístupem, když ses ke mně uprostřed restaurace choval jako k malému dítěti!“

„Chci pro tebe to nejlepší a sníst krémovou humří polévku by ti rozhodně zničilo postavu!“

Kruciš!

„Vážně? Tobě záleží na mých mírách víc než mně samotné?“

„Takhle mi to připadá! Protože kdyby ti na tom aspoň trochu záleželo, ani by ses neodvážila podívat na jídlo s tolika kaloriemi!“

Rozesměju se. Ten zvuk se mi vyhrne z břicha, přelije se přes rty a rozlehne se do otevřeného prostoru.

„Vypadni, Prestone, nebo budu nucena zavolat ochranku, aby tě vyhodila.“

Zmenší vzdálenost mezi námi a zadívá se mi do tváře, na rtech mu pohrává úšklebek. „Nic takového neuděláš, kotě.“

Ta drzost, myslet si, že má nade mnou nějakou moc! Copak se už nepoučil? Kdy mu konečně dojde, že se nedám zkrotit?

„Máš pět minut na to, abys nastoupil do toho výtahu, Prestone, a pro tvoje vlastní dobro doufám, že se ode mě budeš držet dál.“

Na okamžik ztuhne. V jeho pohledu čtu nedůvěru, ale pak se tiše zasměje – chabý pokus zamaskovat emoci, kterou dokážu tak snadno rozluštit. Strach.

„To se se mnou rozcházíš na naše výročí? Večer, kdy bychom měli oslavovat naši lásku a přitom se těšit na tu část, kdy z tebe budu moct svléknout tyhle šaty. To, co se stalo v restauraci, nic nebylo, navíc jsem ti dal perfektní dárek, abych ti vynahradil cokoliv, co jsem udělal.“

Vrhu na něj drtivý pohled. „Nebuď směšný! Řekla jsem ti, že o ten tvůj pitomý dárek nestojím!“

„Ale sluší ti to. Nemyslíš, hmm?“

Preston se nakloní a pomalu zvedne ruce, aby mi jimi sevřel tvář. Palcem mi přejede po spodním rtu. Místo známého vzrušení, které obvykle při jeho doteku cítím, se mi vnitřnosti stáhnou ve zlé předtuše. Pokusím se od něj odtáhnout, ale jeho pevný stisk mě udrží na místě a naše rty se střetnou v nečekaném objetí.

Když se mi zakousne do rtů a dožaduje se vstupu, prožene se mnou čerstvá vlna vzteku.

„Ty zkurvysynu!“ zasyčím! Udeřím ho do tváře vší silou, jakou dokážu posbírat. „Je mi z tebe špatně!“

Zasměje se a dlaní si masíruje místo, kam jsem ho právě uhodila. „Potřebuješ mě, panenko. Vidím, jak se ti rozšiřují zorničky a tvoje tělo se ke mně mírně naklání. Nesnaž se hrát na přísnou a tak – přiznej to.“

Vztek letí strmě vzhůru a hrozí, že mě udusí. „V jedné věci máš pravdu, Prestone. Nicméně já dnes budu slavit z úplně jiného důvodu.“ Rozepnu si náramek, který mi během naší hádky v restauraci násilím natáhl na zápěstí, a hodím mu ho do přední kapsy smokingu.

„Znovu a znovu jsem si lhala, když jsem věřila, že přestaneš být hajzl a budeš se ke mně chovat tak, jak si zasloužím – s respektem a naprostou oddaností. Když jsi mi ublížil poprvé, odpustila jsem ti to ještě předtím, než jsi mi řekl, že už se to nikdy nestane. A co jsi udělal? Co?! Udělal jsi ze mě ženskou, která se na svůj odraz v zrcadle sotva podívá, aniž by uronila slzu.“

„Kotě, můžeme to napravit. Nevzdávej to s námi, prosím.“

Chce se mi mu smát do obličeje. Nevzdávat to s námi? O čem to sakra mluví? Já už to vzdala dávno. Jen jsem byla příliš velký srab na to, abych odešla. Otočím se na podpatku a zamířím přímo ke dveřím výtahu, které vedou rovnou do haly.

„Sbohem, Prestone,“ řeknu a silou stisknu tlačítka. „Doufám, že už tě nikdy neuvidím.“

Než vstoupí do toho stísněného prostoru, vrhne na mě poslední zdlouhavý pohled. Čekám, až se mi srdce roztříští na tisíc nepoznatelných kousků. Mělo by se to stát, ne? Vždyť jsem toho muže milovala.

Měli jsme plány – tolik snů a tak. Byly dny, kdy jsem nemohla jít spát, aniž bych slyšela jeho hlas. Byly chvíle, kdy jsem nechtěla nic víc než se slunit v jeho dotecích, vychutnávat si jeho škádlivá pohlazení a prodlévat v jeho náručí. Bože! Věřila jsem v naši lásku natolik, že jsem téměř ztratila sama sebe.

Táta mi dá co proto. Máma, ta Prestona zbožňuje. S nimi to nebude snadné. Vím, že i jeho rodiče z toho budou zdrcení. Všichni v naší rodině nám fandili. Po těžkém povzdechu, který zmírní myšlenky na několik příštích dní, kdy budu muset čelit otázkám a drbům z našeho okruhu přátel, zamířím do ložnice a lehnu si obličejem dolů na úhledně ustlanou postel.

Něco mi bleskne hlavou a aniž bych si dovolila zabývat se otázkami co by kdyby ohledně rozhodnutí, které jsem právě udělala, a popraskem, který to vyvolá, jakmile se ta zpráva dostane ven, dojdu k minibaru v obýváku a namíchám si drink. Jak mi teplá tekutina syčí do krku, zaplavují mě vzpomínky, rozmazané, ale natolik zřetelné, aby mi znovu zvedly krevní tlak.

Zatraceně, Prestone!

Měla jsem na dnešní večer ty nejdokonalejší šaty. Strávila jsem spoustu času líčením a máma mi poslala svého kadeřníka, aby mi udělal vlasy. Nic z toho pro něj nic neznamenalo! Víc se staral o moji váhu, než aby se vůbec zajímal o moje city.

Nohy se mi mírně třesou, což mě nutí opřít se o barovou stoličku. Bude to dlouhá noc. Moje myšlenky se stočí ke Chloe, mojí nejlepší kamarádce. Je pátek, což znamená, že bude někde v baru v centru. Měla bych jí zavolat a říct jí, že jsem konečně dala na její radu a skoncovala s tím arogantním zkurvysynem. Chlo Prestona upřímně nenávidí a vždycky si jdou po krku. Rty se mi stáhnou do nepatrného úsměvu, když si pomalu uvědomím, že mám na své straně aspoň jednoho člověka.

Jako by byl vesmír v souladu s mými myšlenkami, mobil mi zavibruje a na displeji se rozbliká Chloino jméno. Zvednu to po třetím zazvonění.

„Jsi v jeho penthousu, nebo ve svém?“ protáhne hlasem plným humoru.

Zatočím s jantarově zbarvenou tekutinou ve vysoké sklenici a úsměv na mých rtech se rozšíří v široký úšklebek. „Jsem ve svém.“

„Kde je on? Co říkal, když uviděl to podlamující kolena sexy prádélko, co sis koupila minulý týden? Líbilo se mu??“

V duchu zabloudím k tomu červenému kousku z mikrovlákna, co visí v mojí šatně. Polknu. Vezmou ho v tom obchodě zpátky? Možná by si ho ode mě některá z holek ráda vzala. Mohla bych –

„Sloane?“

Moje mysl se vrátí zpět do přítomnosti. Chloe mi položila otázku, ale nedokážu si vzpomenout jakou.

„Já – zavolám ti ráno, holka. Musím odpovědět na pár e-mailů a zpracovat tuhle složku, co mi dneska na stůl hodil vedoucí týmu. Je to do zítřka.“

„Pracovat? Dneska máte přece výročí vztahu. Co se děje? Jsi v pořádku?“

Slzy se derou na povrch a moje sevření sklenice zesílí. „Preston a já... rozešli jsme se. Už jsem s ním nedokázala dál být, Chloe. Asi jsi měla pravdu v tom, že mě vnitřně ničí. Zůstal mi jen hluboký pocit lítosti a emocionální jizvy.“

Chloe se uchechtne. „Zasraně-konečně, holka! Kéž bych tam mohla být a vidět ten výraz v jeho obličeji!“

Čekám, že se mě zeptá, jestli jsem v pořádku, ale další, co slyším, je pípání a zvuk jejího tichého smíchu, který se mi rozléhá v uších. Možná je za mě jen ráda. Nebo to v jejím hlase byl výsměch?

Ne... to nemůže být. Chloe je moje nejlepší kamarádka a vždycky byla proti mému vztahu s Prestonem. Zakloním hlavu a vypiju celý obsah sklenice. Ušklíbnu se, když mě v krku zasáhne pepřový tón skotské. V mžiku oka si představím Chloe a Prestona spolu. Ne. Do prdele! Musím se sakra vzchopit a držet se dál od sociálních sítí a těch hrozných současných problémů a napětí v moderních vztazích.

Když vztek vyprchá a já jsem o něco víc uvolněná, je už půlnoc. Odtlačím notebook a položím si hlavu na leštěný stůl ve své pracovně, přičemž se zatraceně snažím nepřehrávat si v hlavě události dnešního večera. Pípne mi telefon, tentokrát je to textovka. Aniž bych zvedla hlavu, naslepo na stole nahmatám zařízení a stáhnu si ho dolů, abych si přečetla, co je na displeji.

Preston.

Doufám, že si svou chybu brzy uvědomíš, kotě.

Nechám telefon spadnout na zem ve stejnou chvíli, kdy mi na stůl kápne první slza. Vzhledem k Prestonově povaze vím, že všechno zkomplikuje, a to mě děsí víc než myšlenka, že ho ztratím.