157(1)

HAYES

Ze svého okna vidím, jak Sloane vystupuje z Jaceova auta. Svírá se mi čelist, když se k němu nakloní. On si ji přitáhne do objetí, jeho paže se zdrží o vteřinu déle, než by měly, a pak ji políbí na tvář.

Sloane se na něj usměje, přesně tím úsměvem, který mě bodá přímo do živého, a zamává mu, když Jace odjíždí. Má pěst se svírá o hranu stolu, až mi bělají klouby.

Proč ji sakra přiváží