162(1)

HAYES

O třicet minut později sedím na baru a usrkávám sklenku bourbonu, který už sotva vnímám jako něco, co by pálilo v hrdle. Je jemný, snad až příliš jemný, a už teď zvažuju, jestli nepotřebuju něco silnějšího.

Možná tequilu. Něco, co udeří rychle a tvrdě, co všechno znecitliví, abych nemusel myslet a nic cítit.

Ale já na ni samozřejmě stejně myslím.

Má logická stránka ví, že bych měl při