188(1)

HAYES

Zavřu oči a připravím se na náraz, na bolest, na konec. Padám prudce dozadu, mé tělo dopadá na drsný beton.

Bolest nevybuchne, jak jsem čekal, a já stále dýchám. Prudce otevřu oči, zaplaví mě zmatek. Ale pak uvidím Sloane, jak padá na mě.

Krev.

Tolik krve.

Rozlévá se pod ní, vsakuje se do jejích šatů, špiní jí kůži, teplá a lepkavá na mých rukou, když ji chytnu za ramena.

Na vteřinu t