188(2)

„Nezemře.“

Richard se na mě prudce podívá.

Narovnám se a zatnu čelist. „Sloane bude žít.“

Richard otevře ústa, ale já ho přeruším a udělám krok k němu.

„Bude žít.“

Říkám to znovu. A znovu. Opakuji to jako modlitbu.

Protože ta druhá možnost?

Tu odmítám přijmout.

Odmítám na ni myslet.

Ale trvá jim to kurva dlouho. Dveře operačního sálu jsou zavřené už celou věčnost. Každá sekunda, která uplyn