Po třech týdnech, kdy byla Elira povýšena na jeho osobní služebnou, navštívil sídlo Valeriusů Vargo Valerius.

Vargo přinesl nějaké složky od Kaelara Valeria, aby je předal Zareku Valeriovi. Kaelar Vargovi přísně nařídil, aby je předal pouze Zarekovi osobně.

Ale když mu majordomus Bram oznámil, že Zarek ještě není doma, Vargo nemohl dělat nic jiného, než na Zareka počkat.

Posadil se tedy na pohovku a něco si prohlížel na internetu ve svém telefonu.

"Pane, džus," protože Tessa byla zaneprázdněná mytím nádobí, přinesla džus Vargovi Valeriovi Elira. Žádná ze služebných neměla o Vargovi příliš dobré mínění.

Vargo je velmi zdegenerovaný drak. Je to sukničkář a je závislý na drogách. Když uslyšel ženský hlas, prudce otočil hlavu směrem, odkud hlas zaslechl.

Když si všiml služebné stojící před ním se sklenicí džusu, na vteřinu zapomněl dýchat.

Elira je krásná. Přestože se nijak nesnaží upravovat, její krása k sobě každého přitahuje. Má v sobě přirozené kouzlo.

Vargo byl Eliřinou krásou zhypnotizován. Místo sklenice s džusem, kterou mu nabízela, ji chytil za zápěstí.

Elira zpanikařila ze způsobu, jakým se Vargo choval.

"Pane, prosím, pusťte mě," její fyzická síla se s tou jeho nemohla měřit. Nedokázala se vymanit, když ji odmítal pustit.

"Kráska," řekl, dívaje se na ni, a začal jí hřbetem druhé ruky přejíždět po linii čelisti a krku.

"Pane," řekla Elira nahlas, když jeho dlaň už už sjížděla k bokům jejích prsou.

Vargo na její odpor vůbec nereagoval. Byl zaneprázdněný jejím okukováním a osaháváním.

V tu chvíli Vargo dostal ránu pěstí do čelisti, kvůli které jeho stisk povolil. Vargo ztratil rovnováhu a spadl na podlahu.

Elira se podívala na Zareka, který soptil vzteky. Odstoupila od Varga a stoupla si za Zareka.

"B... b... bratře," zakoktal Vargo uboze.

Zarek se trochu předklonil a vytáhl Varga za límec. Nyní Vargovy nohy visely ve vzduchu.

Zarek si vytáhl Varga do úrovně svých očí, aby mu jasně a hlasitě předal varování. Protože Vargo měří jen metr osmdesát, jeho nohy byly nyní ve vzduchu, když si ho Zarek vytáhl do své výšky.

"Jestli se jí ještě někdy dotkneš, tak tě zabiju," zabodl Zarek do Varga pohled.

Vargo se třásl strachy při pohledu, který mu Zarek věnoval. Nikdy neviděl Zareka takhle rozzuřeného. Zarek byl vždycky chladný a dokonce i jeho výhrůžky byly pronášeny chladně. Ale tento pohled, který mu věnoval, byl mrazivý. Vargo se bál, že by mohl na místě zmrznout.

"Já... Omlouvám se, bratře. P... prosím, nech mě," žadonil Vargo uboze.

Zarek ho pustil a Vargo upadl na zem a s obavami se díval na Zareka.

"Vypadni," vyštěkl Zarek.

Vargo ucukl a téměř se vyplazil ze sídla. Byl k smrti vyděšený.

Zarek se podíval na Eliru, která tam stála jako v mrákotách.

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí tiše.

"Ano, jsem v pořádku," odpověděla, stále se otřásající strachem.

Zarek ji tam nechal a šel nahoru do svého pokoje.

Zarek položil své složky na konferenční stolek, vyšel ven a postavil se na balkon.

'Co se to se mnou sakra stalo? Proč jsem soptil vzteky, když jsem viděl, jak se Vargo dotýká Eliry? Byl jsem naprosto nepříčetný. Myslel jsem jen na to, že Varga zabiju. Co se to vlastně stalo?' přemýšlel Zarek zmateně.

"Pane, káva," podala mu Elira kávu a jako obvykle mu začala svlékat kabát, po kterém následovala kravata a knoflíky u košile.

"Zbytek udělám sám," zastavil ji, když se mu chystala sundat košili.

Elira přikývla a otočila se k odchodu, ale zastavila se a znovu se k němu otočila čelem.

"Děkuji vám," poděkovala mu za to, co pro ni dole udělal.

Nebýt jeho, příliš se bála i jen pomyslet na to, co by jí jeho bratr udělal.

Nejsmutnější na tom bylo, že viděla svého otce stát necelých deset stop od nich, když byla jeho dcera obtěžována, ale on nezasáhl a nesnažil se ji ochránit.

Elira si připadala bezmocně ztracená. Člověk, kterého denně proklíná, je ten, kdo jí právě teď pomohl.

Elira na něj stále zírala, ztracená v myšlenkách.

Zarek si všiml jejího nepřítomného pohledu a luskl jí prsty před obličejem, aby získal její pozornost.

"Jsem tak pohledný? Že ze mě nemůžeš spustit oči?" dobíral si Eliru.

Elira se před ním poprvé rozpačitě začervenala.

"Já..." snažila se to vysvětlit, ale nemohla najít ta správná slova.

"To je v pořádku, znám svůj půvab," pokračoval v jejím škádlení.

Elira na něj přimhouřila oči s pohledem 'to si jen myslíš'.

Ale Zarek předstíral, že si toho nevšiml, jako to dělá obvykle.

"Zvíře," zašeptala, tentokrát byl v jejím hlase náznak obdivu.

Zarek si toho všiml a skryl úsměv.

"Dnes mi večeři nepřipravuj. Jdu ven," oznámil Zarek.

"Dobře," odpověděla a nechala ho o samotě.

Zarek tam stál dlouho sám, neschopen vymazat obraz Varga, jak osahává Eliru.

'Proč na mě takhle působíš, Eliro?' pomyslel si bezmocně.

Na druhou stranu Vargo stále myslel na to, jak je Elira krásná.

Vytáhl telefon z kapsy a zavolal strážnému, kterého jeho matka nasadila do sídla Valeriusů, aby špehoval Zareka.

"Pane," pozdravil Varga hlas z druhého konce linky.

"Potřebuju veškeré podrobnosti o té služebné, které jsem se dnes dotkl. Její jméno, fotku, odkud přišla, všechno. Neříkejte mé matce o tom, co se dnes stalo. Později vám pošlu nějaké peníze," požadoval Vargo.

"Ano, pane," souhlasil strážný a přeposlal vše, co o Eliře věděl. Dokonce ji i tajně vyfotil.

Vargo obdržel informace, o které žádal. Převedl strážnému peníze.

Podíval se na Eliru, která zrovna něco uklízela. Její tvář byla jasně viditelná a oči měla sklopené.

"Dostanu tě do své postele a budu tě ničit, dokud mě neomrzíš, Eliro," přísahal.

Vargo pak zavolal na další číslo. Toto bylo číslo člověka, který patří ke klanu červených draků. Červení draci jsou považováni za mafii, která obchoduje s drogami, pašováním lidí, zbraněmi atd. Oranžoví draci jsou nejmocnější klan. Zelení draci jsou prastaří a vedou záznamy.

"Už je to dlouho, Vargo. Slyšel jsem, že se bojíš svého bratra," dělal si z Varga legraci druhý muž.

Vargova pěst se sevřela kolem volantu jeho auta.

"Do toho ti nic není," vyštěkl Vargo.

"Dobře, jak myslíš," červení draci se Zareka báli také. Kdyby Zareka vyprovokovali, věděli, že by je snadno zabil.

"Posílám ti údaje o jedné dívce. Jakmile ji chytíš, pošli ji ke mně. Vrátím ji, až s ní skončím. Je to služebná v sídle Valeriusů. Nejdřív ji vylákej ze sídla a pak ji unes," přikázal Vargo.

"Nezatahuj nás do ničeho, co souvisí se sídlem Valeriusů. Nechceme mít tvého bratra v patách," řekl červený drak.

"To řekneš, až se na tu holku podíváš. Právě ti posílám její fotku a údaje." S těmito slovy Vargo hovor ukončil.

Gruz je vůdce červených draků. On je ten, kdo s Vargem právě mluvil. Podíval se na dívku, jejíž fotku mu Vargo právě poslal. Hleděl na ni s úžasem.

"Chápu, proč ji Vargo tak zoufale chce. Je naprosto úchvatná," řekl si Gruz pro sebe.

"Lorne," zavolal Gruz svého zástupce.

"Ano, šéfe," zeptal se Lorn svého šéfa.

Gruz mu ukázal obrázek té dívky a na Lorna to také udělalo dojem.

"Řekněte mi, že po ní jdeme," řekl Lorn hlasem plným chtíče.

"Právě teď je v sídle Valeriusů," prozradil Gruz.

Lorn okamžitě zbledl.

"To není dobrý nápad," řekl Lorn Gruzovi.

"Já vím. Ale je tam jenom služebná. Pošlu ti číslo její babičky. Napíchni tu linku a zavolej jí jako soused nebo tak něco. Řekni jí, že její babička je nemocná a ona musí rychle přijet," naplánoval Gruz.

Lorn se ušklíbl.

Dokud bude pryč ze sídla Valeriusů, mělo by to být v pořádku, pomyslel si Lorn.

"Jdu na to, šéfe," zasalutoval a odešel.