Zarek letěl přesně na místo, kde potkal svou družku. Rozhlížel se kolem, aby našel něco, cokoliv, co by mohlo patřit jeho družce. Ale nenašel nic. Z nějakého zvláštního důvodu se mu před očima mihla Eliřina tvář.

'Zbabělče,' zašeptala.

To jediné slovo ho nekonečně trápilo. Vrátil se domů po půlnoci a našel Eliru na stejném místě, kde ji opustil. Podíval se na její tvář, která byla pohmožděná. Položil jí dlaň na jemnou líc a její modřina se okamžitě zahojila, jako by se nic nestalo.

Pak zahojil otisky svých dlaní kolem jejího krku.

'Hloupá holka, nevíš, kdy přestat a držet jazyk za zuby. Ta tvoje proříznutá pusa tě ještě dostane do problémů,' pomyslel si s něžným ochranitelským pocitem.

'Pokud jsi ochotná udělat pro svého otce cokoliv, tak se podívejme, kde je tvůj bod zlomu. Chci vidět, jak daleko můžu naši hru na kočku a myš zajít,' pomyslel si s úšklebkem.

Příštího rána přináší Elira Zarekovi jeho ranní kávu.

"Pane, káva," říká zdvořile.

Zarek si právě utírá pot z tváře po tréninku, který před pár minutami dokončil.

Zarek si bere kávu a začíná usrkávat. Zrovna když se Elira chystala k odchodu, zavolá na ni.

"Pane?" říká, neschopná pochopit, proč ji zastavil.

"Připrav mi koupel," řekne ležérně, jako by to byla každodenní rutina.

Elira vypadá zmateně a zaskočeně.

'Já vím, že jsem to všechno včera v noci neměla říkat. Je nutné, aby mě to zvíře trestalo?' mumlá si v duchu, ale na tváři si udržuje příjemný výraz.

Zarek se dívá, jak tam stále stojí, a zvedá obočí.

"Nerozumíš jednoduché angličtině?" zopakuje její slova z minulé noci.

Elira ho zpraží pohledem a otočí se, aby splnila jeho příkaz.

'Vím, že to dělá schválně. Chce mě dál trápit. Tyran, zvíře,' proklíná ho, zatímco mu připravuje koupel.

Když je hotová, vyjde ven, aby ho informovala.

Zarek dopil kávu a hledí do divočiny před sebou.

"Pane, vaše koupel je připravena," řekne Elira zezadu.

"Dobře, připrav mi oblečení, zatímco se budu koupat, a přines mi snídani nahoru. Budu jíst ve svém pokoji," přikáže a odejde do koupelny, nechávajíc za sebou Eliru s otevřenou pusou.

'Proč sis musela pouštět pusu na špacír a přidělávat si problémy, Eliro?' nadává sama sobě.

Elira mu připraví oblečení, které si má po koupeli obléct, a jde dolů, aby mu přinesla snídani.

Když přijde do jeho pokoje se snídaní, on tam stojí a telefonuje, oblečený jen v kalhotách a s široce rozepnutými knoflíky u košile.

Elira úhledně uspořádá jeho snídani na konferenčním stolku a chystá se k odchodu, když na ni luskne prsty.

Eliře okamžitě vzplane vztek, ale udrží ho pod kontrolou.

"Pane," řekne falešně sladkým hlasem.

Zarek vypadá pobaveně.

"Pojď mi zapnout košili," řekne ležérně a pokračuje v telefonním hovoru.

Eliře se potlačeným hněvem svraští obočí.

Pomalu k němu přistoupí a začne mu zapínat košili odspodu. Tato pozice působí tak intimně a ona se cítí nepříjemně.

Jakmile k němu přistoupí, aby mu zapnula košili, do nosu mu zavane vůně jasmínu. Na vteřinu zapomene, o čem do telefonu mluví. Brzy však zavrtí hlavou a pokračuje v hovoru.

Když je hotová, otočí se k odchodu. Zarek ji zastaví tím, že ji chytí za předloktí.

Elira se na něj podívá stylem 'Co je zase'.

Zarek ukáže na svou kravatu.

Elira zatne zuby a uváže mu kravatu kolem krku do poměrně pevného uzlu.

Zarekovi připadá, že by ho tou kravatou snad uškrtila k smrti.

"Ještě něco, pane?" nedokáže si Elira odpustit sarkastická slova.

Zarek se na ni samolibě podívá.

"Přemýšlel jsem, že tě pošlu zpět. Ale když ses zeptala tak sladce, myslím, že bys mě mohla nakrmit," oznámí a odvrátí se od ní, aby se posadil na pohovku.

Jakmile se od ní odvrátil, Elira zvedla pěst, aby ho udeřila. Ale stáhla ji, když se k ní otočil čelem.

Elira mu naservírovala míchaná vajíčka a toasty. Vzala vidličku a začala ho krmit.

Když dojedl, donutil ji, aby mu utřela ústa. Pak mu pomohla do saka a odnesla mu složky a notebook dolů k autu.

Když usedl za volant, položila jeho věci na sedadlo spolujezdce a otočila se k odchodu dovnitř s příjemným úsměvem na tváři.

"Eliro," zavolal na ni.

Její úsměv okamžitě spadl jako tuna cihel.

'Na co sis vzpomněl teď?' pomyslela si nevrle.

"Dneska mi uklidíš pokoj a vysaješ prach. Chci, aby se to lesklo," s těmito slovy na rozloučenou ji nechal za sebou ve zpětném zrcátku.

"Zvíře," zaklela nahlas.

Okamžitě se ale rozhlédla sem a tam, vyděšená, že by ji mohl slyšet otec.

S úlevou si oddechla, když nikoho nenašla.

"Díky bohu," zašeptala a vešla dovnitř, aby dokončila svou práci.

Elira začala uklízet jeho pokoj. Uklízí ho každý den. Ale podle toho, jak to speciálně zmínil, věděla, že po ní chce, aby vyčistila každý centimetr jeho pokoje. Úklid dokončila kolem třetí hodiny odpoledne.

Později vyprala jeho povlečení a povlékla nové. Zalila rostliny na jeho balkoně a po svém pozdním obědě začala pracovat na večeři.

Zarek měl dnes dobrou náladu. Dokonce i Ronan si všiml dobré nálady svého přítele.

'Jestli den odpočinku udělá s člověkem tohle, pak bych si měl vzít týden volna,' pomyslel si Ronan.

Zarek se těšil domů. Chtěl Eliru ještě víc trápit. Skončil s prací brzy a spěchal domů jako dítě, které jde rozbalit narozeninový dárek.

Uviděl Eliru, jak pracuje v kuchyni.

"Eliro," zavolal na ni a podal jí své složky.

"Vynes je nahoru," přikázal.

Elira se podívala na svého otce, který stál poblíž hlavních dveří, a bezmocně následovala Zareka.

Zarek se posadil na pohovku a podíval se na Eliru.

"Sundej mi kravatu," řekl ležérně.

Elira ho rozzlobeně zpražila pohledem.

Ale přesto mu sundala kravatu a rozepnula mu košili.

"Připrav mi koupel."

"Eliro, přines tohle."

"Eliro, přines mi vodu."

"Eliro, ukliď to."

"Eliro, přines mi večeři."

"Eliro, nakrm mě."

"Eliro, namasíruj mi nohy."

"Eliro, přikryj mě dekou."

Zarek si ji zavolal na každou maličkost snad stokrát.

Nutil ji dělat všechno, jen aby ji vytočil. Když ji požádal, aby ho přikryla dekou, měla toho už dost.

"Chcete, abych vám zazpívala i ukolébavku?" vyštěkla.

Zarek byl konečně spokojený.

"Ne," odpověděl s úšklebkem.

Elira odešla z jeho pokoje, vešla do svého a spojovací dveře zavřela o něco hlasitěji.

Zarek se po celou dobu spokojeně usmívá.

Elira soptí vzteky.

Totéž pokračovalo i dalších několik dní.

Po dvou týdnech se jeho rozkazy staly tak všedními a bylo jich tolik, že Elira neměla během dne ani vteřinu, aby si sedla.

"Co vlastně chcete?" Elira toho měla plné zuby a zeptala se ho, co chce.

"Cože?" Zarek hraje hlupáka.

Poslední dva týdny se tolik bavil jejím trápením. Nechápal, jestli to byla její přítomnost, nebo způsob, jakým na něj vyštěkla, co ho nutilo dělat všechno pro to, aby ji vytočil.

Ale užíval si její temperament. Nikdo se k němu za celý jeho život neodvážil chovat takovým způsobem. Její povaha je jako závan čerstvého vzduchu.

"Nedělejte, že nevíte, o čem mluvím," vyštěkla na něj Elira.

"Ta tvoje proříznutá pusa, tsk tsk. To ona ti přináší problémy," podotkl Zarek.

Elira okamžitě pochopila, že tohle je jeho pomsta za tamtu noc.

"Překročila jsem hranici a vy jste mě za to škrtil. Pokud se mýlím já, tak vy se mýlíte taky. To, že jste milionář, nevymaže vaše chyby," namítla Elira.

"Být mnou dokáže vymazat spoustu věcí, miláčku," odpověděl líně.

"Co po mně chcete, abych udělala? Kdy s tím přestanete?" zeptala se ho s odfrknutím.

"Přestanu, až mě to začne nudit," s těmito slovy ji nechal s otevřenou pusou zírat na jeho balkóně.

"Zvíře," zaklela nahlas.

"Já jsem drak, miláčku," rýpl si zevnitř svého pokoje.

Navzdory svým posměškům ji další den už tolik netrápil. Ale zvykl si na to, že ho obléká. Byla to jedna z věcí, se kterou neplánoval přestat.