„Ne, to mě mrzí. Jsem selhání. Nedokázal jsem tě ochránit a zklamal jsem i tvou matku,“ přiznal Bram.

„Je to osud,“ zamumlala Elira smutně.

Nyní seděli v domku u bazénu, kde Bram bydlel se svou rodinou.

Grizel podala Eliře sklenici teplé vody.

„Děkuji,“ poděkovala Elira rozpačitě.

Bez ohledu na to, co se stalo mezi Bramem a její matkou, nesla Grizel tíhu té rány víc než Elira.

Byla to ona, kdo žil