Pohled Seraphiny

"Declan Mercer je tak kurva žhavej... Musela jsem na tu párty přijít, jakmile jsem se dozvěděla, že tu bude." Zachihňalo se několik holek, co prošly kolem.

Moje oslava se změnila v turistickou atrakci, a to ne kvůli mně, ale proto, že se všichni v Hamptons přišli podívat na Declana. Už tenkrát to byl ten nejžhavější kluk.

A pořád je.

Možná to, že se vypařil, všechny na roky odstřihl a najednou se vrátil ještě víc sexy a hezčí, mu dodávalo tuhle tajemnou přitažlivost.

Stál u bazénu s Alistairem a do sebe kopali drinky.

Spousta kluků a holek je hltala očima a já jen protočila panenky, když jsem odcházela.

Byla to moje oslava, dostala jsem se na všechny vejšky, na které jsem se hlásila, měla bych se bavit, tak proč jsem měla plnou hlavu Declana?

Včera v noci se do bistra už nevrátil. Odešel s Genevieve a viděla jsem ho až ve chvíli, kdy s ní napochodoval na párty.

Už na tom nezáleželo. Celé město vědělo, že je Declan děvkař a nikomu nepatří. Zabouchnout se do něj nebo doufat v něco víc byla ztráta času.

Párty byla pořádně rozjetá a každý kout letního sídla byl plný lidí.

Odhodlaná se bavit, jsem zamířila ke stolu s pitím a vzala si plastový kelímek s ovocným punčem.

"Gratuluju, Seraphino."

Trhnutím jsem se otočila. Vedle mě stál vysoký kluk a v ruce držel kelímek. Měl rozcuchané tmavé vlasy, zářivé oříškové oči a hezkou tvář.

"Ehm... díky," řekla jsem a zamrkala.

"Ty piješ tohle?" Kývl k mému ovocnému punči.

"Proč? Co je na něm špatně?"

"Nic. Až na to, že je to pití pro děti." Zvedl svůj vlastní kelímek. "Tohle je lepší."

Neměla jsem tušení, kdo to je, ale byl sexy. Vysoký, štíhlý, se širokými rameny. Měl na sobě napůl rozepnutou polokošili a vypadal, jako by patřil na nějakou vysokoškolskou bratrskou párty.

"Promiň, my se... známe?" zeptala jsem se a naklonila hlavu.

"Já jsem Tristan. Jsem kamarád s Alistairem. Jsem v posledním ročníku na Yale." Upil ze svého drinku a sledoval mě.

"Chvástal se, že se jeho sestřička dostala na, no, asi deset škol?"

Zčervenala jsem. "Ne na deset. Jen... na pět, ale jo."

"Pět?" Hvízdl.

"Tak jo, chytrolínko, tohle musíš zkusit." Natáhl ke mně svůj kelímek.

Zaváhala jsem. "Co to je?"

"Sladký alkoholický mix."

Zvedla jsem obočí. "A nesnažíš se mě tajně otrávit?"

Dramaticky zalapal po dechu. "Já? Otrávit Alistairovu sestru? Svýho života si vážím."

To mě rozesmálo a trochu jsem si srkla.

"Fajn... není to špatný," uznala jsem.

"Vidíš? Já ti to říkal."

Nakonec jsme si povídali celé hodiny a vyprávěl mi hloupé historky.

Smála jsem se tak moc, až jsem si pití vybryndala na šaty.

"Sakra." Podívala jsem se na červenou skvrnu rozlévající se po žluté látce.

Tristan se ušklíbl. "Ideální výmluva."

"Na co?"

"Na bazén." Ukázal směrem k bazénu, kde na sebe lidi cákali, smáli se a potápěli jeden druhého. "Pojď."

Zaváhala jsem, "Nevím..."

"Seraphino," řekl. "Je to tvoje oslava. Když se nebudeš bavit ty, tak kdo?"

To mě popíchlo. Svlékla jsem se do bikin, šaty hodila na židli a rozběhla se k bazénu.

Do vody za mnou naskákala další kupa děcek, vlny stříkaly všude kolem. Smála jsem se s vlasy přilepenými na obličej, kopala kolem sebe a blbla s Tristanem.

Snažila jsem se ho ze všech sil ignorovat, ale koutkem oka jsem sledovala Genevieve a Declana.

Seděla na něm, něčemu se smála, ale jeho oči visely na mně. Zamračeně mě propaloval pohledem.

Dokonce i Alistair, který byl občas až přehnaně ochranitelský, se zdál, že je mu to fuk a byl příliš zaneprázdněný flirtováním se dvěma holkami u vířivky.

Vylezla jsem z bazénu a Tristan se ke mně zezadu přikradl a hravě mě zvedl do vzduchu.

Dav se smál a jásal, když mě v náručí jako nevěstu nesl do domu.

Jeho tělo bylo teplé a slabě voněl kolínskou a alkoholem.

Došli jsme nahoru do mého pokoje a on mě opatrně postavil na zem, stále se zubíc.

"Díky," řekla jsem a odhrnula si mokré vlasy z obličeje.

"Nemáš zač." Jeho oči na mně spočinuly o vteřinu déle, než bylo běžné.

Vzala jsem si ručník a začala si sušit ruce. Opřel se o dveře a sledoval mě.

"Když se směješ, sluší ti to," řekl tiše.

"Vážně?" zeptala jsem se trochu bez dechu.

Přikývl. "Jo." Udělal krok blíž. "Můžu?"

Jeho tvář byla centimetry od mojí, rty pootevřené, jak si mě přitáhl blíž. Hruď se mi zvedala a klesala, a poprvé za ten večer jsem to chtěla taky.

Naklonila jsem se blíž, rukou zavadila o jeho košili a přitáhla si ho k sobě.

Naše rty se skoro dotkly...

Dveře se s prásknutím rozletěly a Declanova pěst přistála na Tristanově čelisti.

Tristan zavrávoral, narazil do mé komody, shodil rámeček s fotkou a chytil se za obličej. "Co to sakra!"

Declan tam stál a v očích mu blýskal hněv.

"Declane!"

Tristan zalkal,

"Zbláznil ses?"

Declan se znovu pohnul blíž. "Přestaň!" vykřikla jsem. Srdce mi bušilo, ale on vypadal tak naštvaně.

"Declane!" Vmáčkla jsem se mezi ně a dlaněmi se opřela o jeho hruď.

Tristanovi tekl z retu krev. Otřel si ji hřbetem ruky a zpražil Declana pohledem, který byl dvě vteřiny od toho, aby znovu zaútočil.

"Zabiju tě, jestli tě ještě někdy uvidím blízko ní," zaklel.

"Tristane, prosím tě, prostě odejdi!" Zoufale jsem po něm střelila pohledem.

Soptil vzteky, ale otočil se a vyrazil ven, přičemž za sebou práskl dveřmi.

"Co to s tebou sakra je?"

Zabouchl dveře a přitiskl mě ke zdi.

"Kdo ti sakra dovolil ho políbit?" zavrčel.

"Jsi moc mladá na to, aby ses takhle tahala s klukama."

"Moc mladá?" vyprskla jsem a do tváří se mi nahrnula horkost.

"Zbláznil ses? Jdi do prdele, Declane,

Ty jsi mě políbil. Dvakrát!"

Jeho oči na vteřinu zajiskřily a naklonil se blíž.

"To bylo něco jinýho," odsekl.

"Jinýho? Ach, jasně.

Když seš to ty, je to v pohodě. Ale jak je to někdo jiný, najednou jsem dítě, co neví, co dělá?"

Ruce se mu po stranách sevřely v pěst. "Ty to nechápeš."

"Ne, ty to nechápeš!" Hlas se mi třásl.

"Včera jsi odešel s Genevieve. Viděla jsem tě, jak ses s ní na parkovišti líbal.

Proč se sakra staráš o to, s kým jsem já?"

Oči se mu jen o chloupek rozšířily.

"Declane, neviděla jsem tě roky a najednou jsi zpátky a chováš se jako můj hlídací pes.

Řekni mi to. Proč?

Proč ti záleží na tom, jestli mě Tristan nebo kdokoliv jiný políbí? Jestli já chci, aby to udělali? Nejsi můj podělaný rodič!"

Jeho ruka praštila do zdi vedle mé hlavy, až jsem sebou trhla.

"Žárlíš, že jsem odešel s Genevieve?" Zeptal se po mém výlevu.

"Jdi ode mě," praštila jsem ho do ramene a odcházela.

Všechno, co jsem řekla, bylo k hovnu. Zatímco já kypěla vztekem, jeho zajímalo jen to, jestli žárlím.