Aria byla v šoku. Nevěřícně pohlédla na Rydera a Siennu.

V den svých osmnáctých narozenin Aria ucítila svého druha hned, jakmile vešla do školy. Lákavá vůně jejího druha, ze které se jí až sbíhaly sliny, ji přiměla rozběhnout se směrem k hlavnímu školnímu dvoru.

Nadšeně rozrazila dveře a uvědomila si, že jejím druhem není nikdo jiný než Ryder, syn Alfy Romana. Stál uprostřed školního dvora a vypadal úchvatně. Přitahoval ji jako slunce Ikara.

Vykročila k němu, když vtom si všimla, že Ryderovy paže obepínají Siennin pas; vrhl na ni zlostný pohled se svraštělým obočím a zatnutými zuby, čímž ji varoval, aby se k němu nepřibližovala.

Jakmile Sienna viděla, že se blíží, přehodila si tmavé vlasy na druhou stranu, přitiskla ruku na jeho hruď a strategicky k němu natáhla krk.

Aria se zastavila, žaludek se jí sevřel do uzlu. Zraky všech studentů se upíraly na Rydera a Siennu. Vzduchem se nesla vlna očekávání.

Po několika vteřinách zírání na Ariu se Ryder otočil k Sienně a zabořil zuby do jejího krku, čímž si ji označil jako svou družku.

Arii se z plic vyrazil dech, když jí hrudníkem projela trýznivá bolest. Zhroutila se na zem, neschopná uvěřit tomu, co se právě stalo.

Všichni studenti propukli v potlesk a začali Ryderovi se Siennou jásat. Celá škola, včetně učitelů a ředitelky, gratulovala Alfovu synovi a Sienně k tomu, že se stanou budoucím Alfou a Lunou smečky.

Z hrdla se jí vydral vzlyk a Aria se zalykala emocemi spojenými s tím nejhorším druhem zrady, jaký kdy zažila. Aria udělala několik roztřesených kroků vzad a stáhla se do stínů. S očima pálícíma od slz se otočila a rozběhla se ven směrem ke skleníku na samém okraji školního pozemku.

„To není možné!“ zachroptěla Aria, zatímco prchala lesem. „To prostě není možné!“ Běžela ze všech sil a vyvolávala svou vlčici Lyru, aby vystoupila do popředí, ale Lyra byla odmítnutím jejich druha natolik ochromená, že úplně znecitlivěla. Zamrzla uvnitř ní.

V porovnání se Siennou nebyla Aria ničím, byla jen dcerou omegy. A Ryder byl ten nejpohlednější chlapec z celé smečky. Kolovala v něm krev alfy. Byl vysoký a svalnatý, s rysy řeckého boha. Zlaté vlasy a šedé oči.

Sienna byla ta nejkrásnější a nejvyvinutější vlčice ze smečky Silver Creek a odjakživa Ryderova oblíbenkyně. Byli si jistí, že jsou si souzeni jako druhové, a podle toho se i chovali.

Matka Ariu, dceru omegy a člověka, opustila po vášnivém románku s jejím otcem Garrettem a prohlásila, že to dítě bude v lidském světě považováno za zrůdu. Netušila však, že Aria bude za zrůdu i ve světě vlkodlaků. Všichni ji nenáviděli, protože její vlčice byla vychrtlá a slabá.

Když byl Arii rok, její otec potkal svou družku a oženil se s ní. Poté nabral Ariin život strmý pád. Její macecha Brenda ji nenáviděla. Jelikož ji nemohli vyhodit z domu, Brenda se postarala o to, aby Aria zastala všechny domácí práce jako služka. Když udělala chybu, Brenda s Garrettem ji surově zbili.

I ve škole ji ostatní studenti šikanovali a trápili. Aria čekala na den svých osmnáctých narozenin, kdy najde svého druha, v naději, že ji tohoto utrpení zbaví, protože druhové se o sebe navzájem starají, ale na tohle připravená nebyla.

Běžela lesem směrem ke skleníku. Když už nemohla dál, opřela se o dub, sípala a vzlykala a mnula si hruď, aby zmírnila tu bolest. Ramena se jí otřásala, zatímco jí hlasité vzlyky spalovaly hrdlo.

Byla ohavností, kterou Měsíční bohyně stvořila. Její tělo bylo plné modřin z bití od rodičů, ale nová bolest, kterou právě cítila, dávala zapomenout na všechny ostatní bolístky na jejím těle. Připadalo jí, jako by se její svět hroutil a někdo jí zevnitř vyrval duši.

„Proč já?“ vzhlédla a zeptala se Měsíční bohyně, jíž dávala za vinu všechno své neštěstí. „Co jsem ti udělala?“

Aria se dopotácela do skleníku ke svému koutku, kde vypěstovala nespočet růží. Opřela se o polici s nářadím a snažila se popadnout dech. Nevěděla, jak dlouho tam stála, když ji najednou zezadu někdo popadl za hrdlo a silně ho stiskl.

„Rydere!“ zachroptěla, když před ni předstoupil. Chytila ho za zápěstí a snažila se mu ho odtrhnout, ale nemohla se s ním měřit.

Ohrnul rty a vycenil na ni tesáky, jak se nad ní tyčil. „Jestli se opovážíš někomu ceknout, že jsi moje družka, zabiju tě a pak tvoje tělo roztrhám na tolik kousků, že tě vlastní otec nepozná! Je ti to jasné?“

Aria na něj zírala vykulenýma očima, zatímco jí po tvářích dál kanuly slzy. „A— ale já jsem tvoje družka,“ namítla a doufala, že v jeho očích uvidí soucit. Druhové se přece milovali. Šíleně.

Zamračil se a ve tváři se mu zračil čirý hnus. S prsty obtočenými kolem jejího hrdla s ní trhl a pak s ní práskl o další polici, čímž jí z hrdla vyrval výkřik. Před očima jí vybuchly hvězdičky, ale i přes své omámení se na něj dokázala podívat.

„To sis vážně myslela, že ta vychrtlá zrůda, napůl člověk a napůl vlk, bude mojí družkou?“ odfrkl si a zlověstně na ni pohlédl. „Nikdy nebudeš moje družka. Mojí vyvolenou je Sienna,“ zavrčel.

Aria zakňučela, když ucítila, jak z něj vyzařuje jeho dominantní aura a začíná na ni působit. „Rydere—"

Rozzlobeně ji odhodil směrem k květináčům s růžemi. Narazila do nich a několik jich přitom rozbila. Trny a keramické střepy jí pořezaly kůži.

Zavrčel na ni a pak se dusavým krokem vyřítil ven. Jak sledovala, jak mizí v lese, cítila, že se jí rozostřuje zrak. Teď si vzpomněla, proč si na ni Sienna tak často dovolovala. Prostě do ní vrazila nebo ji zahnala do kouta a zmlátila ji za tu nejmenší chybu, a Ryder nedělal nic jiného, než že se jí smál.

Nevěděla, jak dlouho ležela ve skleníku obklopená růžemi, které tak láskyplně vypěstovala, ale když skrz koruny stromů uviděla na nebi vykukovat první hvězdu, uslyšela svou kamarádku Milu volat její jméno. „Ario! Ario!“

Mila byla její jedinou kamarádkou ve škole. Byla dcerou gamy a jedinou osobou, o kterou se Aria mohla opřít.

„Ryder je můj druh…“ zašeptala Aria.

„To je mi tak líto,“ zašeptala Mila, vzala Ariu do náruče a položila si její hlavu do klína. „Ten Ryder je parchant!“ Pochopila situaci a nemohla si pomoct, Arii hluboce litovala.

Když se Aria v Milině náručí znovu vyplakala, vstala. Spolu s Milou kráčela zpátky domů s vědomím, že ji zase zbijí.

Když však dorazila domů, čekalo na ni překvapení.